U Pentia 4 (bez EE) nás čeká dvoujádrový Smithfield (90 nm, přičemž jeho finální jméno je zatím nejasné) a jednojádrový Cedarmill (65 nm, zde se dá ještě označení Pentium 4 očekávat). Nástupcem Smithfielda, bude též dvoujádrový procesor, už však vyráběný 65nm technologií, jako Cedarmill. Můžete jej již z dřívější doby znát pod jménem Conroe, ovšem hned za ním se tlačí Allendale (pokud vůbec Conroe přijde). Allendale bude mít rychlost sběrnice 1 066 MHz a objeví se někdy v období 2006 až spíše 2007. Zde se naskýtá otázka, zda náhodou nepůjde už o vícejádrový procesor (myšleno více než dvoujádrový).

Pokud jde o low-end procesory, Celeronu D 350 (3,2 GHz) se dočkáme o něco později než P4EE 3,73 GHz, konkrétně v polovině příštího roku, na konci pak možná ještě rychlejšího. S nástupem Allendale přejde jednojádrový Cedarmill do oblasti Celeronů, kde zřejmě zmutuje do jádra Millville, taktéž s rychlostí sběrnice 1 066 MHz. Pohled do křišťálové koule zatím dvoujádrové Celerony nevěští, nicméně jednou to přijít musí (jen nevíme kdy).

Chipy Allendale a Millville bude obsluhovat nástupce chipsetu Lakeport. Jeho kódové jméno je Broadwater a stejně jako Lakeport bude ve verzi G (s integrovanou grafikou) a P (bez grafiky).

O mobilních procesorech víme z dřívějších článků vesměs vše, takže k těm serverovým: Na letošním IDF předváděné Montecito (tedy dvoujádrový 90nm nástupce Itania 2 s jádrem Madison 9M) nahradí v druhé polovině roku 2006 Montvale, vyráběný 65nm technologií. O tom nejsou známy žádné další podrobnosti, stejně jako o jeho vícejádrovém následovníku s názvem Tukwila (což jsou všechno chipy do víceprocesorových serverů).

V dvouprocesorové sféře jsou to pak 90nm dvoujádro Millington, 65nm Montvale a vícejádrová 65nm Dimona, přičemž u těchto chipů se počítá i s nízkonapěťovými (Low Voltage) variantami (LV Millington bude možná v rámci šetření energií jen jednojádrový, stejně jako mobilní Ultra Low Voltage Yonah, který bude jinak také dvoujádrový). Všechna Itania 2 bude ještě nějaký ten čas obsluhovat starý dobrý chipset E8870 z roku 2002.

Na frontě Xeonů do víceprocesorových serverů nás čeká Cranford coby nástupce jádra Gallatin. Ten však nebude mít 8 MB L3 cache, jak jsme se zmínili, ale pouze 1 MB L2 a zrychlenou sběrnici na 667 MHz (oproti 400 MHz u Gallatinu). 8 MB L3 cache má potom dostat jeho brzký následovník 90nm Potomac, který v roce 2006 zdvojí své jádro (podobně jako Prescott cestou dvoujádrového Smithfieldu) na Paxville. To pak bude nahrazeno vyspělejším chipem Tulsa, vyráběným už 65nm technologií. Další Xeon už bude zřejmě čtyřjádrový, jeho kódové jméno je Whitefield. Zázemí tyto Xeony naleznou v chipsetu Twin Castle, který bude mít kromě EM64T, DDR2 a sběrnice PCI Express podporu DBS (Demand Based Switching). Ta bude automaticky v případě nevyužití procesorů šetřit energii jejich podtaktováním a zároveň snížením napájení.

K dvouprocesorovým Xeonům Nocona přijde začátkem příštího roku Irwindale (někdy označovaný jako „Nocona 2M“, z čehož vyplývají 2 MB L2 cache), nahrazený o rok později dvoujádrovým chipem Dempsey. Ten bude také následován 65nm jádrem, jehož jméno se zatím neobjevilo (Makepeacová to ale asi nebude, byť by to bylo sympatické). Irwindale bude podporován dnešními chipsety E7520 (Lindenhurst) a E7525 (Tumwater), Dempsey a „Makepeacová“ (tedy zmíněný 65nm nástupce Dempseyho) pak pojedou na chipsetech Blackford a Greencreek s technologiemi Dual Independent Bus (nová architektura pro zvýšení výkonu na dvouprocesorové platformě), zmíněný Demand Based Switching a další.