Nejprve se podíváme, co s touto technologií jde už nyní dělat. Jako první ukázku praktičnosti Cypak vybrala léčiva. Představte si, že od doktora dostanete nějaké léky. Vždy, když si z platíčka vyloupnete pilulku, tak to na vás pípne, což bude znamenat (a asi to tam budete mít i napsané), že se vás ptá na něco jako: "Cítíte se dnes lépe?" Vy už jen na platíčku zmáčknete buď ano, nebo ne. Až příště přijdete k doktorovi, tak ten si platíčko umístí na čtečku a bude se moci podívat, jak jste se kdy cítili. To je rozhodně mnohem přesnější metoda, než sdělování pocitů pacientem samotným, protože člověk má tendenci zapomínat. Navíc tím lékař bude moci sledovat, zda-li jste si brali léky v předepsanou dobu atd.

Tato technologie se již testuje firmou Certus, která se specializuje na testování léčiv. Řešení Cypaku má oproti podobně fungujícím logovacím řešením jednu zásadní výhodu: cenu. Cena za přidání procesoru a dalších potřebných součástí na jedno platíčko léků je zhruba jeden až dva dolary. A čtečka, která umožní doktorovi se podívat na výsledky, vyjde na zanedbatelných necelých deset dolarů.

Druhá demostrace možností této technologie je v konkurenci k současným "chytrým kartám" (například k telefonním kartám). Ty současné totiž obsahují chip, který má ale na povrchu kovové kontakty, kterými s nimi komunikuje čtecí zařízení. Cypak na to jde v tomto případě jinak, používá velmi levnou anténku, která jednak umožňuje komunikovat a zároveň dodávat napájení. Navíc karty od Cypaku mohou mít tlačítka, takže s vámi bude komunikovat přímo karta a nikoliv čtecí zařízení, což zvýší bezpečnost jejich použití. Idea je taková, že například u kreditních karet by přímo karta na základě vloženého PINu šifrovala veškerou komunikaci a na druhé straně by až banka tuto komunikaci dešifrovala.

Pro Cypak není problém nabídnout řešení podobné tomu, co používá například eBanka pro autentifikaci osoby pro přístup na své účty, Osobní elektronický klíč ("kalkulačku"), jenže za zlomkovou cenu. Dokonce se dá na tato zařízení pohlížet jako na jednorázová. Prostě se jednou použije a zahodí. Procesor od Cypaku je schopen komunikovat nejen s tlačítky, ale i s všelijakými senzory, například schopnými zaznamenávat poškození. Mohli byste je najít na nálepkách, či rovnou krabicích, kde by sledovaly, zda-li nedošlo při přepravě k něčemu špatnému, například k příliš prudkému nárazu. Jakmile by dorazila přepravní služba s takovýmto balíčkem, tak byste jen přiložili levnou čtečku a hned byste věděli, zda-li bylo všechno OK.

Zatím je článek plný superlativů o tom, jak by šlo tohle a tamto, ale má taky tato technologie nějaké stinné strány? Zcela jistě ano, zatím je tím největším problém paradoxně příliš vysoká cena. Ano, čtete správně, příliš vysoká cena. Sice jsem několikrát zdůrazňoval, jak je to všechno krásně levné atd, ale na to, aby se tato technologie dala opravdu používat prakticky kdekoliv, tak je i cena jeden až dva dolary za kus příliš. Kupříkladu by tím stoupla cena přepravy o zhruba 50 korun za jeden balík a to už by bylo opravdu znát, i když ano, našly by se případy, kde by se to určitě vyplatilo.

Prostě jde o zajímavé řešení, které už dnes může najít v některých případech velmi dobré a praktické uplatnění, ale opravdu masovému rozšíření stále brání cena, která by musela být ještě o řád níže.