Protože web francouzského Les Echos je, pokud jde o archivní články, placený, udělala výňatek této studie rakouská televize ORF na webu futurezone.orf.at. První, nač narazíte: Poskytovatele připojení k internetu bude tato akce stát v průměru 10 miliónů € ročně každého (operátor Orange odhaduje vlastní náklady na 13 miliónů). Odhad hovoří o tom, že každý větší poskytovatel zejména ze začátku rozešle denně 10 000 varovných e-mailů, 3 000 dopisů a asi v tisíci případech sáhne k odpojení od internetu (tato čísla se jeví až neuvěřitelně vysoká, protože při tisícovce odpojených lidech denně by za chvilku nebyl připojen k internetu nikdo). Vyčíslené náklady půjdou na novou administrativu, která kvůli de-facto „dodržování požadavků hudebního a filmového průmyslu nařízených legislativou“ bude muset vzniknout, k odpojování by navíc mělo docházet v podstatě bez soudního rozhodnutí. Stanoveny byly dokonce i pokuty, pokud nebudou poskytovatelé poslouchat (prý až 5 000 € za každý případ, kdy např. nebude poskytovatel rozesílat varování nebo neodpojí „piráta“).

Nyní trochu z našeho pohledu. Pokud vzniknou skutečně poskytovatelům takovéto náklady, pak se to samozřejmě někde musí promítnout. Tím nejjednodušším, co se dá udělat, je zvednutí ceny připojení k internetu. Výsledkem by tak mohlo být v podstatě „narušení základních principů svobody internetu“, které navíc zaplatí ten, kdo jím bude nejvíce postižen: koncový uživatel. Zejména ti, kteří činnost, kvůli níž hudební a filmový průmysl za přijetí takových legislativ lobbuje, neprovádějí, budou podle našeho názoru doslova „skákat radostí do stropu“. Poskytovatelé připojení k internetu si tak navíc budou „z vůle vyšší moci“ (rozumějte: „z vůle toho, kdo má více peněz na lobbování“) odstřihávat vlastní zákazníky, což rozhodně snížení ceny připojení nepomůže. V konečném důsledku by se tak hudebnímu a filmovému průmyslu mohlo podařit to, oč jim vlastně celou dobu jde: zabít Internet.

Realita je však taková, že každá represe proti pirátům funguje přesně podle hesla „co tě nezabije, to tě posílí“ s trefným dodatkem „kdo se neukryje, brzy zešílí“. Tak například nedovolené šíření skladeb na internetu mohlo skončit u obyčejného stahování MPtrojek z webů nadšenců, kdyby se však hudební průmysl neozval. Postupnou likvidací „jednoduše napadnutelných“ technologií tu dnes máme BitTorrent protokol, který jako takový není ilegální, nicméně pokud se s jeho pomocí ilegální činnost provozuje, viníka je jednak těžké dohledat a navíc likvidace jednotlivce nemá na šíření díla prakticky vůbec žádný vliv. Neděláme si iluze, že se po zavedení zmíněných opatření nepřijmou na straně „pachatelů“ patřičná protiopatření – výsledkem bude, že to, proti čemu hudební a filmový průmysl bojují, skutečně jen posílí. Jsme velice zvědavi, kam až to povede. Jedna věc je však jistá: pokud udělá naráz jedna legislativa z poloviny (i kdyby ze čtvrtiny) zákazníků internetových poskytovatelů na popud soukromých organizací zločince, někde bude asi něco špatně.