Společnost Kaleidescape vedla v letech 2003 – 2007 spor ohledně svých DVD jukeboxů, kdy ji DVD Copy Control Association žalovala za porušování licence na ochranu CSS, kterou měla Kaleidescape koupenou. Stejně se jmenuje i systém na „zálohování“ obsahu DVD video nosičů na centrální server s tím, že ale ochranu CSS neodstraňuje, naopak ji zachovává a ještě přidává ochranu vlastní. V dubnu 2007 soud v Santa Clara prohlásil, že jednání Kaleidescape je plně v souladu s licencí CSS a už to vypadalo, že vznikl zásadní precedent v pohlížení na možnost kopírování chráněných DVD.

Jenže pak se o rok a půl později rozhodla firma RealNetworks, že vytvoří něco podobného a aplikací RealDVD za 30 dolarů umožní uživatelům doma dělat totéž, tedy „zálohovat“ si DVD video na pevný disk v počítači a následně tyto kopie přehrávat bez nutnosti mít fyzicky disk v mechanice. A kolotoč se roztočil znovu.

Mezitím se však čekalo na odvolací proces DVD CCA proti Kaleidescape a dlouho se nic nedělo. Kauza RealDVD se pochopitelně dostala hned po měsíci od vzniku aplikace k soudu, na žalující straně však nebyla DVD CCA, ale MPAA. Týden poté vydal soud předběžné opatření a prodej RealDVD zastavil, což bylo sice malé, ale významné vítězství, protože „problém byl eliminován“, a to na docela dlouhou dobu. Teprve minulý týden soudkyně Marilyn Patel došla k závěru, že účelem CSS je „zabránit koncovým uživatelům v neautorizovaném kopírování autorsky chráněného obsahu zaznamenaného na DVD video/audio discích“ s tím, že tuto autorizaci může udělit jen vlastník autorských práv. Netřeba dodávat, že se v RealNetworks téměř jistě odvolají a případ bude pokračovat.

Vraťme se ke Kaleidescape, jejíž problém byl trochu někde jinde a řekla to i soudkyně Patelová. Rozdíl mezi kauzami RealDVD a Kaleidescape je ten, že RealDVD údajně ochranu obchází, tedy na výsledné kopii ji odstraňuje, i když si tam přidává jinou, vlastní. Kaleidescape však ochranu neodstraňuje, DVD kopíruje i s ní – a pak si přidává vlastní (nejspíše proto, že je všeobecně známo, že ochrana CSS je z praktického pohledu neúčinná, z právního sice nikoli, ale to je v praxi irelevantní). Spor RealDVD vs. „zábavní průmysl“ je tedy o obcházení ochran, zatímco jádro sporu Kaleidescape a „zábavního průmyslu“ (jehož součástí DVD Copy Control Association každopádně je) tkví v licenci na ochranu CSS a v tom, zda ji Kaleidescape porušuje, či nikoli. Soud v roce 2007 řekl, že „obecná specifikace“ (CSS) nebyla součástí původní dohody mezi Kaleidescape a DVD CCA. Vyhnul se tak rozhodnutí o tom, zda je jednání Kaleidescape v souladu s touto „obecnou specifikací“. DVD CCA se samozřejmě odvolala a nyní se dozvídáme, že odvolací soud došel k opačnému názoru, tedy že „obecná specifikace“ je součástí původního kontraktu mezi Kaleidescape a DVD CCA a vrátil případ zpátky k projednání soudu první instance. Řešit se tedy bude, zda je konání Kaleidescape v souladu s „obecnou specifikací“ CCS.

Kaleidescape se však brání aktivně a napadá rozhodnutí odvolacího soudu u soudu nejvyššího. Na opětovný soud první instance tedy dojde pouze tehdy, pokud nejvyšší soud zamítne rozhodnutí odvolacího soudu. A to zase nějakých pár let potrvá, horký brambor má nyní v rukou soud nejvyšší a jak dlouho mu bude trvat, než jej zpracuje … toť otázka. Kaleidescape tedy nemá definitivně prohráno, ale o výhře bychom nyní také raději nehovořili, i když svůj produkt narozdíl od RealDVD nadále prodává.