1. Fair Use Reform – reforma pro „spravedlivé užívání“ (těžko přeložitelný výraz). Zkrátka a dobře nesmí být copyrightovými (a vůbec žádnými) zákony narušena svoboda slova. Do oblasti „fair use“ by měly být zaneseny další případy, jako je náhodné, pozměňující a nekomerční osobní použití. Rovněž by sem mělo patřit digitální kopírování za účelem indexace pro vyhledávání a pro koncové uživatele důležitá možnost kopírování nosičů i s ochranou proti kopírování za účelem vložení daného díla do jiného zařízení (např. je citována možnost kopírovat z DVD do v USA oblíbeného iPodu) a samozřejmě s tím související povolení výroby nástrojů takovou činnost provádějících.
2. Limits on Secondary Liability – omezení druhotné odpovědnosti. Toto souvisí s koncem předchozího bodu, kdy by výrobce nebo distributor nějaké technologie neměl být odpovědný za nelegální činnost s ní páchanou. Případ Sony Betamax by měl být brán jako základní kámen při úpravě copyrightového zákona. Takto daný standard by chránil výrobce a distributory technologií před žalobou z důvodu páchání ilegální činnosti s její pomocí někým dalším, pokud lze danou technologii ve značné míře používat k činnosti nikoli nezákonné.
3. Protections Against Copyright Abuse – ochrana proti zneužívání copyrightů – to je případ tančícího děcka s autorsky chráněnou hudbou někde v pozadí, kvůli čemu muselo být video odstraněno. Aktuálně lze prý dle DMCA postihnout vlastníka autorských práv pro „úmyslnou falešnou“ žádost o odstranění, Public Knowledge by k tomu rádi přihodili i nedbalost, aby si vlastníci práv dvakrát rozmýšleli, co chtějí odstranit. Slovo „Abuse“ má však ještě také význam urážení a nadávání, případně napadání. Public Knowledge chtějí přimět Federal Trade Commission, aby byly přehnané varovné poznámky o ochraně autorských práv brány jako nečestné a klamavé obchodní praktiky. Typickým příkladem bývá třeba varování typu „Toto vysílání je autorsky chráněno ligou XYZ pro privátní použití diváky. Jakékoli jiné užití tohoto vysílání nebo obrázků, popisů, nebo zpráva o průběhu hry bez svolení ligy XYZ je zakázáno.“ při přenosu sportovních událostí. Podle Public Knowledge představují takovéto poznámky nečestné obchodní praktiky.
4. Fair and Accessible Licensing – férové a dostupné licencování. V Public Knowledge jsou přesvědčeni, že na stávajícím způsobu licencování užívání daného díla je něco špatně, když je možné požadovat po někom miliónové částky, po někom jen dolar a případně jinému licenci zcela odepřít nehledě na nabízenou cenu. S tím souvisí i problém vytvořený Copyright Royalty Board, kdy se poplatky pro internetová rádia jdoucí k nahrávacím společnostem náhle zvedla o 300 až 1 200 %, což může znamenat vyřazení menších hráčů ze hry (budou si to moci dovolit jen velké po internetu vysílající společnosti). Ačkoli se vláda snaží toto nařízení zmírnit, Public Knowledge vidí jiné řešení: nastavit poplatky na 3 % z hrubého příjmu s tím, že by je měla platit i rádia vysílající klasicky vzduchem. Ta byla od takového poplatku osvobozena (dle Public Knowledge) nešťastným omylem coby výsledek ohromného nátlaku lobbystů, přitom není jediný důvod pohlížet na vysílání vzduchem jinak než přes satelit nebo internet. Zásadní změnou by však měla být skutečnost, že tyto poplatky by se neměly platit nahrávacím společnostem, ale měly by se všechny přerozdělovat autorům. V neposlední řadě by měl zákon rozlišovat mezi „vysíláním“ (ve smyslu veřejného provozování) a stahováním (download). A nakonec by se nemělo stát, že by vlastníci autorských práv dostávali z jednoho zařízení dvojí poplatek jen proto, že je schopno kromě přehrávání vysílaného díla toto také zaznamenat, tím spíše pokud nelze záznam přenést do jiného zařízení.
5. Orphan Works Reform – reforma tzv. „osiřelých prací“. Jde o to, že u některých děl nelze dohledat jejich autora/vlastníka autorských práv. Pokud se to po adekvátním vynaloženém úsilí nepodaří, je dílo považováno za „osiřelou práci“. Jenže porušení autorských práv se trestá až do výše 150 tisíc dolarů „za kus“, takže si málokdo může dovolit používat „osiřelé dílo“ a doufat, že se náhle neobjeví skutečný vlastník autorských práv a nepoběží s tím hned k soudu. Takovýto stav už poslal nejedno dílo za „copyrightové mříže“. V roce 2005 navrhl copyrightový úřad, aby se za užití takových děl, u nichž není dohledán vlastník autorských práv, vybírala „přiměřená kompenzace“, která by pak případně šla vlastníkovi, kdyby se přeci jen našel. Trochu nedořešená je však identifikace vizuálního díla, typicky fotografie, pokud smíte u copyrightového úřadu uvést jen slovní (textový) popis, takže návrh byl díky námitkám fotografů, ilustrátorů knih, ale také výrobců nábytku a textilu pozdržen. Public Knowledge by rádi prosadili nějaké rozpoznávání obrázků, ale hlavně snížili postih za použití takto „osiřelých děl“.
6. Notice of Technological and Contractual Restrictions on Digital Media – poznámka o technologických a smluvních restrikcích na digitálních médiích. Ačkoli to není oblíbené téma, DRM a podobné restrikce nejspíše přežijí, takže by se jim měla také věnovat náležitá pozornost. To v podání Public Knowledge znamená, že pokud DRM nějakým způsobem omezuje uživatelova práva nakládat se zakoupenou nahrávkou/dílem, měl by s tím být kupující jasně a stručně obeznámen ještě před koupí (což třeba znamená, že na některých chráněných hrách by mělo být jasně napsáno, že nesmí být provozován na jednom počítači s programy na emulaci optických mechanik). To by mělo dát zákazníkovi včasnou informaci o produktu, podle níž by se rozhodl, zda si jej koupí, nebo ne (a předešlo se pak žalobám typu „ono mi to tady nefunguje, nebyl jsem informován“). Pokud by pak na CD nebo DVD s ochranou proti kopírování nebylo jasně vyznačeno, že nosič takovou ochranu má, jednalo by se dle Federal Trade Act o nedovolené obchodní praktiky. Navíc pokud by v případě přítomnosti ochrany nebyl uživatel informován, že ji nesmí prolamovat, může být taková situace použita jako účinný obranný prvek proti nařčení z porušování DMCA, který prolamování ochran zakazuje. Jinými slovy restrikce, které nejsou u produktu vyloženě zmíněny, by neplatily. V neposlední řadě by se za takovou poznámku nebralo odsouhlasení dlouhosáhlého licenčního elaborátu, kde se taková informace málem nedá ani najít.

Takové jsou tedy návrhy skupiny Public Knowledge doufající, že se tím započne diskuze o copyrightové reformě, která zákony z dob před videorekordéry změní na současný svět s YouTube. Doufejme, že to stihnou aplikovat ještě před tím, než „u nás v EU“ aplikují ještě větší chystané restrikce.