Skutečná čísla jsou o tom, že SSD degraduje a rozkládá se od chvíle, kdy byl vyroben jeho čip. Je to prostě zápis elektrický, pomocí náboje, který postupně vyprchává, a do buněk, které se určitým počtem zápisů nuly zničí.

Jakmile SSD připojíte k napájení, tak začne obnovovat náboje v buňkách, aby data vydržela. Jakmile ho necháte déle bez napájení, tak za poměrně krátký čas data ztratí. Ta doba se zkracuje z každým nižším nanometrem čipu, a také prudce zkracuje s počtem bitů na buňku.

Takže SLC je relativně trvanlivější, MLC méně, TLC mnohem méně trvanlivější. To vyplývá už z fyzikálních zákonů.

První flashky, co se tu prodávaly před 20 lety jako SLC měly garanci 10 let na udržení dat a 100 000 přepisů bloku než se blok zničí. Ovšem kdeže loňské sněhy jsou. Poslední nejnižší nanometry ve flash a SSD mají garance řádově stovky přepisů bloku a to ještě navíc nemluvíme o SLC, že ano. A to nejsme na konci vývoje, kdy každý další krok ve vývoji SSD vydrží ještě méně.

Právě proti je v SSD řadič, který tuto katastrofu skrývá a destrukci oddaluje pomocí rozkládání zápisu do bloků, obnovování nábojů v buňkách + řada konstrolních součtů.

Ono se SSD mimo jiné opotřebovává i čtením, které není nedestruktivní, a čas od čas i po čtění je třeba interně náboj znovu zapsat a obnovit správnou hodnotu.

Zkrátka SDD má své vlastnosti a HDD má své vlastnosti. Pokud nic nevytváříte a máte disk jen na systém a programy, ale data můžete ztratit a nic se neděje, SSD je jasná volba. Zapomeňte, že HDD existuje.

HDD jsou kvailtnější. Je to smutné, ale pokud mi jde o spolehlivost uložení dat, tak HDD je lepší volba.

Je to o to smutnější, když elektronické zařízení SSD bez mechanických částí překonává nespolehlivostí mechanický stroj s otáčivými částmi. Už to, že mohou spolu soupeřit ve spolehlivosti je důkazem šitóznosti SSD.

Jo, lidně so hoďte data do klaudu. Zítra ten klaud ukončí činnost, nebo vaše data zítra vyjdou na prvních stránkách bulvárních deníků. A nebo budete na policii vysvětlovat, že nešíříte pedofilii, ale že jsou to rodinné fotky vašeho syna. Případně vám klaud sdělí, že našel ve vašich datech závadný či autorsky chráněný obsah, a že to tedy v lepším případě jen smazal, v horším to předal orgánům policie. A rozhodování co je vadný obsah se bude řídit jurisdikcí firmy klaudu, tedy většinou ne českou. Nebo můžete šifrovat, což už začíná probouzet bdělost zákonodárců v mnoha zemích a začínají zákonem šifrování znepříjemňovat.

Mohl bych namítnout, že máte-li cenná data, zálohování musíte řešit tak jako tak. Ať použijete HDD nebo SSD.

Data na jakémkoli úložném médiu jsou data zapůjčená, protože – a to vás možná překvapí – lidstvu se v žádném přístroji na světě nepodařilo docílit 100% spolehlivosti, ale třeba jen 99,9999 %.

Nicméně magnetický zápis je zápis trvalý a velice dlouhodobý. Včera jsem připojil k počítači hard disk 1 TB skladovaný téměř 10 let bez jakéhokoli napájení v šuplíku a bez jakéhokoli připojení k počítači po dobu skoro 10 let. Všechna data byla v pořádku, čitelná, žádný problém. Disk neměl s roztočením žádný problém. Jinak řečeno, data na HDD jsou dostatečně trvalá. A teď, který SSD tohle dá?

Mohl byste nám prozradit spolehlivou technologii ukládání dat na těch 15, 20, 30 let? Já jen že bych se rád zasmál. Z digitálních technologií to dá bez problémů děrná páska, a pak možná některé hard disky. A tím jsme skončili.

Jakmile potřebujete něco skladovat desetiletí, pak jdeme zpět k analogovým technologiím. Stříbrnému filmovému pásu a diapozitivům. Nebo vytištění čitelným fontem na nekyselý papír. Případně vytesání do kamene ála Sumeři a Babylóňané. Ale tam těžko dáte terabajtové kapacity, respektive terabajt dat v těchto technologiích se do bytu nevejde.

Takže čekám na vaše příklady digitálních technologií, co přežijí těch 30 let zaručeně a nejsou to data vypůjčená. Chci se zasmát, tak sem s tím.