Rentable units zmizely z dokumentů Intelu, mohou být mrtvé
Technologie Rentable Units měla spočívat ve schopnosti procesorového jádra využít prostředky sousedního jádra (nebo sousedních jader) k posílení jednovláknového výkonu. Tento nárůst měl podle nejstarších zpráv dosahovat 40 %. Hypotetický čtyřjádrový procesor by tedy mohl zpracovávat čtyři vlákna s výkonem 100 % na jádro (celkem 400 %), nebo dvě vlákna s výkonem 140 % (celkem 280 %). V aplikaci schopné pracovat s vyšším počtem vláken by bylo výhodnější používat každé jádro zvlášť, ale v aplikaci, která zvládá pracovat jen s menším počtem vláken, než kolik má procesor jader, by Rentable Units mohly přinést posun výkonu.
Rentable Units byly součástí projektu Royal Core, který v Intelu inicioval architekt Jim Keller. Kellerovi však házel pod nohy Murthy Renduchintala, který se obával, že případný Kellerův úspěch zdůrazní Renduchintalovu nekompetenci a zvýší riziko ztráty manažerské pozice. Kellerovi proto vyhazoval pracovníky, omezoval prostředky a celkově komplikoval práci. Odejit byl bohužel příliš pozdě, až poté, co Keller své snahy u Intelu vzdal. Kellerovy plány již nikdo dál nekormidloval, došlo proto k odkladům, změnám a v některých ohledech i k jejich rušení.
Procesorová roadmapa (Intel)
Je možné, že to postihlo i tzv. Rentable Units, neboť podle informací YouTube kanálu MLID neobsahují žádné interní dokumenty Intelu ke generacím Nova Lake, Razer Lake, Titan Lake ani Hammer Lake již tuto technologii nezmiňují. Jisté obavy vyvolalo již konstatování nového CEO Lip-Bu Tana, že vynechání technologie Hyper-Threading (HT / SMT) bylo chybou a Intel se k ní vrátí. Nebylo zcela jasné, jak to Tan mínil, neboť onu větu pronesl v kontextu serverových procesorů. Nelze však vyloučit, že návrat HT má širší význam (neboť v segmentu serverů nebylo HT dosud vypuštěno a těžko by tak bylo možné mluvit o návratu). Mozaika složená z aktuálně dostupným informačních střípků naznačuje, že Rentable Units mohly být zrušeny a Intel se namísto toho vrátí k osvědčenému HT.
To je na jednu stranu škoda, neboť Rentable Units dávaly naději k budoucímu růstu jednovláknového výkonu, který je dnes odkázán na omezené možnosti taktů nových výrobních procesů. Ani růst IPC nedává velké naděje, neboť navyšování IPC zpravidla vede k navýšení rozpočtu tranzistorů, který procentuálně převyšuje výsledný nárůst výkonu.
Na druhou stranu je nutno dodat, že původně uváděných +40 % jednojádrového výkonu se později ukázalo být mezní hodnotou, přičemž průměrný nárůst se měl pohybovat spíše kolem 20 %, což není vysloveně závratná hodnota (jedna povedená generace architektury může navýšit IPC o ~15 %). Dále je potřeba říct, že byť se v dokumentaci patrně nevyskytuje označení „Rentable Units“, nelze vyloučit, že Intel pracuje na nějaké alternativě. Těžko si totiž představit, jak by se stojádrovým Titan Lake, jehož jádra jsou snad menší než velká jádra Nova Lake, byl schopný zajistit růst jednojádrového výkonu.