Že se v polovodičové technologii stále přibližujeme fyzikální hranici možností, asi není pro nikoho věc neznámá, IBM nyní přichází s možností, jak ještě pokračovat i pod 22 nm. Jejich výzkumníci spolu s týmem kolem Paula Rothemunda z kalifornské techniky (Caltech), kteří v tuto chvíli pracují na 600 000USD grantovém projektu „Integrace DNA nanotechnologie s nanoelektronikou“ (to opravdu není shoda okolností), totiž přišli na to, jak s pomocí litografie a DNA vytvářet miniaturní obvody, které se pak dají skládat do větších celků a to celé je kompatibilní s polovodičovou výrobou. DNA virů slouží jako lešení pro skládání uhlíkových nanotrubiček, nanodrátků a nanočástic. Výzkumníci tvrdí, že touto technikou se dá pracovat s rozměry „významně“ menšími, než kolik dovolují konvenční polovodičové výrobní techniky. „Otvírá to možnost vytvářet funkční zařízení, která mohou být integrována do větších struktur, stejně jako to umožní studovat pole nanostruktur se známými souřadnicemi,“ řekli představitelé IBM.

Technika vyvinutá v Caltech funguje tak, že jednotlivé DNA molekuly se samy shromažďují do tvarů díky reakci mezi jednou dlouhou stranou DNA viru a mixem různých krátkých syntetických oligonukleotidových jednovláknových řetězců. Ty pak upraví DNA do požadovaného 2D tvaru díky doplňkové bázi páru vazeb. Takto se dají tvořit „záchytná“ místa pro nanočástice o rozměru 6 nm. Tímto způsobem se z DNA dají tvořit čtverce, trojúhelníky a hvězdy o rozměrech 100 až 150 nm při šířce DNA dvojité šroubovice.