Částka to není nikterak vysoká, RIAA na mimosoudních vyrovnáních „vydělala“ v průměru kolem 3 tisíc dolarů na každém, kdo na vyrovnání přistoupil (a bylo jich skutečně nepočítaně), takže jedno vítězství žalované strany se skóre $108K není žádné terno (navíc výdaje na právníky tuto částku značně převyšují, prý je to kolem 300 tisíc USD), ale počítá se zde zejména onen precedent, na jehož základě mají další (často) náhodně „vylosovaní šťastlivci“ šanci na úspěch (Tanya Andersonová hodlá ve při pokračovat, dokud se jí nevrátí všechno, ale i těch 108 tisíc je celkem úspěch, neboť RIAA byla nejprve ochotná přistoupit jen na 30 tisíc a po neúspěchu zvýšila nabídku na 60 tisíc, s čímž také neuspěla).

RIAA to má poslední dobou vůbec poněkud komplikovanější. Soudci už jí nejdou na ruku jako dříve a navíc selhal plán A „making available“, podle něhož by měl být obviněn z porušování autorských práv každý, kdo skladby jen sdílí, neboť RIAA nyní musí dokazovat, že skutečně dochází od sdíleče k nelegálnímu stahování. Nefunguje tedy pořádně ani plán B, který spočívá v dokazování nelegálního stahování, neboť stažení pomocí společnosti MediaSentry za nelegální považováno není (protože si skladbu stáhne autorizovaný agent vlastníka autorských práv) a skuteční ilegální stahovatelé zrovna dvakrát velkou frontu na svědectví netvoří. Zatím si však neděláme naděje, že by RIAA skončila na plánu F (jako že by byla „úplně f p…“), do tohoto písmenka je ještě relativně daleko.