RIAA jedná nad rámec soudního rozhodnutí
Rozhodnutí soudu totiž dovolovalo získat tyto údaje výhradně za účelem možnosti předvolání k soudu, tedy aby mohla žalující strana označit ve své žalobě konkrétní viníky. Namísto toho však RIAA „zneužila“ takto získané údaje k obvolávání studentů a jejich rodin s nabídkou „vpravdě lákavou“, která se nesla asi v tomto duchu: „Udělali jste to a to, když nám dáte 4 až 4,5 tisíce dolarů, tak vás nepoženeme k soudu.“. Jinými slovy namísto toho, aby RIAA prostě „zkusila u soudu štěstí“ (které by jí také nemuselo přát), rozhodla se být žalobcem, soudcem i vykonavatelem v jedné osobě podle hesla „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“. Myslíme si, že o této kauze ještě uslyšíme, protože toto počínání rozhodně nezůstane bez odezvy, už jen proto, že na něj upozornila právnička Lisa Borodkin, která jednou stojí na straně sdílečů, podruhé hudebního průmyslu (takže nelze dost dobře říci, že by byla jednostranně zaujatá).