Bylo poměrně obtížné z japonského originálu vytáhnout jak to pracuje, zvláště když po světě to zatím nikdo pořádně také ještě nepopsal, ale myslím, že se nám to s Petrem podařilo.

Základní popis technologie DVD100

Nejdůležitejším v DVD100 je organické barvivo, na které bude prováděn zápis. Jeho vlastnosti jsou tak úžasné, že se ani není co divit, že o něm Ricoh jen říká co dovede, ale z čeho se skládá ani nenaznačí. Musíme si tedy vystačit s pojmenováním organické barvivo. Co je na něm tak úžasné? Předně je schopné reagovat (zachycovat) na úrovni fotonů a to hned v několika vrstvách (konkrétně 100, od toho také název DVD100) a navíc ke smazání ho stačí nasvítit zeleným laserem.

Zápis

Začneme kupodivu od zápisu, protože ten se nám jevil jednoduší. Jak už obrázek naznačuje, v této technologii již budou laserové paprsky dva, a pozorný čtenář odhalí nejednu podobnost s holografickým zápisem, jenž také používá dva lasery. I ze jsou tedy dva. Jeden modrý, a druhý, řekněme, aktivační (to je ten co vychází zprava). Tento laser bude kmitat s frekvencí femtosekundy (to je 1/1 000 000 000 000 000 sekundy!). Jak vidíte, podle šířky šterbiny, před kterou aktivační laser vychází se mění i místo, kam v médiu míří. Těchto vrstev je 100. Když je takové místo ozářeno aktivačním laserem a zárověň laserem modrým (to je ten, co vychází seshora), pohltí dva fotony (oproti normálnímu jednomu). A zápis je tímto proveden!

Předpokládám, že bude prováděn sekvenčně po jednotlivých vrstvách. Nastaví se aktivační laser a vypalování dále probíhá naprosto stejně, jako u dnešních CD nebo DVD vypalovaček. Sice by asi bylo možné zapisovat i cik cak, ale jednak by to bylo velmi náročné na udržení přehledu o tom, co kde vlastně je, jakási FAT by se pak asi dost dlouho prohledávala, stejně tak i čtení by muselo být pomalejší, nejvíce by ale dostala zabrat samotná optika, protože štěrbina by musela velmi rychle měnit velikost a tak by se celý mechanizmus asi brzy opotřeboval.

Mazání

To je zcela jednoduché a prosté. Stačí osvítit médium zeleným laserem. Z toho se dá odvodit, že Ricoh už alespoň nejaké takové lasery má.

Čtení

Je kupodivu asi nejsložitější. K němu se používá laseru červeného, tak jak to máte i vy ve své CD-ROMce. Zpět se vrací odraz se všech vrstev. Jak z toho ale vybrat jen tu jednu, která nás zajímá? To je kupodivu velmi prosté. Představte si, že odražený paprsek, nesoucí informaci ze sta vrstev najednou prochází zpět po stejné trase, jako paprsek aktivační. I on tedy prochází výše popsanou štěrbinou. Tu pak stačí nastavit zpětně tak, aby odpovídala právě té vrstvě, kterou chceme číst. Zaostřena zůstane tato jediná vrstva, ostatní díky rozostření nebudou schopny identifikovat změnu stavu. A je to!

Máte-li zájem, můžete si o DVD100 přečíst přímo u Ricoha (japonsky).