I když procesory Ryzen 1000 a Ryzen 2000 vycházejí z téže architektury, došlo při přechodu na 12nm proces k několika změnám. Jednak byly snížené latence cache, jednak byly snížené latence paměťového řadiče a jednak byl přepracován boost. První dvě změny mohou mít přímý dopad na IPC, tedy výkon / takt, třetí pak dopad nepřímý. Co to znamená: Vylepšený boost sice nemění IPC ve striktním slova smyslu, ale umožňuje procesoru (bez ohledu na přednastavenou maximální frekvenci) maximální frekvence dosahovat častěji nebo se jí více přiblížit. Což má pozitivní dopad na výkon, byť se maximální nastavená frekvence nemění.

Konkrétní zlepšení výkonu dané všemi třemi změnami rekapituluje jeden z grafů další uniklé recenze procesorů Ryzen 2000. Jde o srovnání nového Ryzen 7 2700X se stávajícím Ryzen 7 1700, kdy byla oběma nastavena stejná maximální taktovací frekvence 4,0 GHz:

10% posun v herním výkonu, byť v tomto případě vychází jako průměr, bych z jistých důvodů předkládal spíše jako ukázku maximálního posunu, který je možné ve hrách registrovat. Ve hrách méně náročných na procesor samozřejmě náskok bude nižší. Na druhou stranu většinu uživatelů asi zajímají právě ty případy, kdy procesor může herní FPS ovlivnit.

Ryzen 7 2700X, pokud je mu ponecháno tovární nastavení, s nově koncipovaným boostem vychází při nastavení vícejádrového taktu především z teplot a spotřeby, takže oproti Ryzenům 1000 může(!) častěji boostovat nad základní takt i pokud jsou vytížena více než dvě jádra. Při využití základní desky s čipsetem X470 využívá ještě rozšířený XFR2 boost zahrnující tzv. Precision Boost Overdrive, který umožňuje ještě o něco zvýšit takty, pokud to chlazení procesoru a napájecí obvody základní desky dovolí. Právě zpětná odezva ze strany základní desky, která nebyla u modelů s čipsety řady 300 implementována, je důvodem, proč rozšíření XFR2 o Precision Boost Overdrive vyžaduje nový čipset.

Existují názory, že právě XFR2 s Precision Boost Overdrive stojí za neexistencí Ryzenu 7 2800X. Vycházejí z předpokladu, že když je reálný takt procesoru nastaven na základě napájecích možností desky, výkonu chladiče a spotřeby, pak by zkrátka dva modely se stejným TDP - bez ohledu na přednastavenou frekvenci - reálně běžely na téměř stejných taktech, takže by i výkon byl totožný a uživatel neměl důvod kupovat vyšší model jen proto, že má na papíře vyšší frekvence. Faktem nicméně je, že i toto by AMD mohla ošetřit prostým nastavením různě vysokého maximální limitu, stropu, který by boost ve výchozím nastavení za žádných okolností nepřekročil.