Co je na tom všem zajímavé: Sabam prohrála u Evropského soudního dvora další spor, tentokráte s Netlog NV, což je sociální síť zaměřená především na evropské uživatele (sídlo má v Belgii, takže šlo o dalšího pokusného králíka, který byl zrovna po ruce). Opět si připomeňme souhrnně průběh (oba příběhy se překrývají):

SABAM je správcovská společnost, která zastupuje autory, skladatele a vydavatele hudebních děl. V tomto rámci je pověřena zejména udělovat svolení s užíváním jejich chráněných děl třetími osobami.

Netlog provozuje platformu sociální sítě dostupné na internetu, na níž každá osoba, která se na ní zaregistruje, obdrží vlastní prostor nazvaný „profil“, na který může tato osoba jako uživatel umístit vlastní obsah a který je celosvětově přístupný.

Hlavní funkcí této platformy, kterou každodenně užívají desítky milionů osob, je vytvoření virtuálních společenství, jejichž prostřednictvím mohou tyto osoby vzájemně komunikovat a navazovat tak přátelství. Na svém profilu mohou uživatelé zejména vést svůj deník, uvádět, co je baví a co se jim líbí, ukázat své přátele, vyvěsit osobní fotografie nebo uveřejnit videoklipy.

SABAM měla nicméně za to, že sociální síť společnosti Netlog rovněž všem uživatelům poskytuje možnost, aby užívali prostřednictvím svého profilu hudební a audiovizuální díla z repertoáru SABAM a zpřístupňovali je veřejnosti takovým způsobem, že další uživatelé uvedené sítě k nim mohou mít přístup, aniž k tomu společnost SABAM udělila svolení a aniž společnost Netlog z tohoto důvodu odvedla jakýkoli poplatek.

Během února roku 2009 se SABAM obrátila na společnost Netlog za účelem uzavření dohody o odvádění poplatku posledně uvedenou společností za užívání repertoáru společnosti SABAM.

Dopisem ze dne 2. června 2009 vyzvala SABAM společnost Netlog, aby se zavázala, že okamžitě i do budoucna ukončí zpřístupňování hudebních a audiovizuálních děl z jejího repertoáru veřejnosti, pokud k němu nebylo uděleno svolení.

Dne 23. června 2009 podala SABAM proti společnosti Netlog k předsedovi rechtbank van eerste aanleg te Brussel návrh na zahájení řízení o ukončení protiprávního jednání podle čl. 87 odst. l zákona ze dne 30. června 1994 o právu autorském a právech s ním souvisejících, jímž se zejména domáhala, aby předseda uvedeného soudu vydal ve vztahu ke společnosti Netlog příkaz okamžitě ukončit jakékoli protiprávní zpřístupňování hudebních a audiovizuálních děl z repertoáru SABAM pod hrozbou denních pokut ve výši 1 000 eur za každý den prodlení.

V tomto ohledu společnost Netlog tvrdila, že vyhovění žalobě společnosti SABAM by ve svém důsledku znamenalo, že jí bude uložena obecná povinnost dohledu, což zakazuje čl. 21 odst. 1 zákona ze dne 11. března 2003 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, který do vnitrostátního práva provádí čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31.

Mimoto měla společnost Netlog za to, aniž to společnost SABAM vyvracela, že úspěch takové žaloby by mohl vést k tomu, že jí bude uložena povinnost zavést vůči všem jejím zákazníkům, obecně, preventivně, na vlastní náklady a bez časového omezení, systém filtrování většiny informací ukládaných na jejích serverech zaměřený na vyhledávání počítačových souborů na těchto serverech obsahujících hudební, filmová a audiovizuální díla, k nimž svaz SABAM údajně vlastní práva, a následně blokovat výměnu těchto souborů.

Zavedení takového systému filtrování by přitom mělo pravděpodobně za následek nutnost zpracování osobních údajů, které by muselo být v souladu s ustanoveními unijního práva o ochraně osobních údajů a tajemství zpráv.

Za těchto podmínek se rechtbank van eerste aanleg te Brussel rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

 

1. Umožňují směrnice 2001/29 a 2004/48, ve spojení se směrnicemi 95/46, 2000/31 a 2002/58, vykládané zvláště se zřetelem k článkům 8 a 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950], aby členské státy dovolily vnitrostátnímu soudu, který má rozhodnout v řízení ve věci samé na základě jediného zákonného ustanovení, podle kterého může vnitrostátní soud vydat ‚příkaz k ukončení protiprávního jednání [...] také vůči zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí osobou využívány k porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících‘, aby poskytovateli hostingových služeb uložil povinnost zavést vůči všem jeho zákazníkům, obecně, preventivně, na vlastní náklady a bez časového omezení, systém filtrování většiny informací ukládaných na jeho serverech zaměřený na vyhledávání počítačových souborů na těchto serverech obsahujících hudební, filmová a audiovizuální díla, k nimž svaz SABAM údajně vlastní práva, a následně blokovat výměnu těchto souborů?

 

Jak sami vidíte, otázka je to velice podobná té, která padla už v případu Sabam vs. Scarlet, jsou v ní i odkazy na stejné směrnice a jejich části. Takže je jasné, že případ ani nemohl dopadnout jinak. Ostatně ESD se ve svém rozhodnutí právě na tento případ často odkazuje (jde o texty v závorkách, které jsou součástí rozhodnutí ESD)):

S ohledem na předcházející je třeba konstatovat, že soudní příkaz, aby poskytovatel hostingových služeb zavedl sporný systém filtrování, by tomuto poskytovateli ukládal povinnost aktivního dohledu nad takřka veškerými údaji všech uživatelů jeho služeb za účelem předcházení jakémukoliv budoucímu porušování práv duševního vlastnictví. Z toho vyplývá, že uvedeným soudním příkazem by byla poskytovateli hostingových služeb uložena obecná povinnost dohledu, která je ustanovením čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31 zakázána (viz obdobně výše uvedený rozsudek Scarlet Extended, bod 40).

Při posuzování souladu takového soudního příkazu s unijním právem je mimoto třeba zohlednit požadavky vyplývající z ochrany příslušných základních práv, jaká například zmiňuje předkládající soud.

…

Soudní příkaz zavést sporný systém filtrování přitom ve věci v původním řízení obnáší dohled – v zájmu těchto nositelů práv – nad veškerými informacemi nebo většinou informací uložených u dotčeného poskytovatele hostingových služeb, přičemž tento dohled je navíc časově neomezený, vztahuje se na veškeré budoucí porušování práv a předpokládá povinnost chránit nejen existující díla, ale i díla, která v okamžiku zavedení uvedeného systému ještě nebyla vytvořena.

Takový soudní příkaz by tudíž vedl k závažnému zásahu do svobody podnikání poskytovatele hostingových služeb, neboť by mu ukládal povinnost zavést výlučně na vlastní náklady a natrvalo složitý a nákladný počítačový systém, což by ostatně bylo v rozporu s podmínkami stanovenými v čl. 3 odst. 1 směrnice 2004/48, který vyžaduje, aby opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví nebyla nadměrně složitá nebo nákladná (viz obdobně výše uvedený rozsudek Scarlet Extended, bod 48).

Evropský soudní dvůr tedy v relativně krátkém časovém úseku vzkázal majitelům autorských práv: „ochrana soukromí je nadřazena vašim zájmům na ochranu vašeho obchodního modelu“ (a my dodáváme: „zastaralému a nevymahatelnému“).