Jeho pozice je tak velmi silná, ač druhý v pořadí (též jihokorejská firma LG) i třetí v pořadí (japonské Sony) rozhodně nevyklízejí pole. Snad jen obecně o japonských značkách lze říci, že pozvolna klesá jejich podíl (dosaďme do kontextu této informace situaci kolem společnosti Sharp), zatímco podíl čínských výrobců roste.

Jmenovatel je jeden společný: cena.

Sony je aktuálně jedinou japonskou značkou mezi horními pěti výrobci. Panasonic již pozice dominantního výrobce vyklidil (může to trochu souviset i s koncem plasmových TV), vedle Sharpu pak také platí, že ani jiní výrobci již nehrají signifikantní roli na světovém trhu. Týká se to Toshiby, Hitachi, JVC či Pioneeru. Celkový podíl japonských značek byl 18,8 % v roce 2014, loni to bylo už jen 15,3 %.

Naproti tomu rostoucí čínští výrobci táhnou hlavně cenou. V roce 2014 drželi 21,8 % trhu, zatímco loni to bylo již 27,5 % trhu. Aktuálně čínské značky výrazněji expandují v Evropě i USA a v našem kontextu se to výhledově netýká jen Changhongu, který má továrnu u Nymburka.

Samsung, ač je hlavní silou na trhu, přeci jen trošku ztrácí. V orce 2014 držel 22,5% podíl na trhu, loni už klesl na 21 %. Ale i tak si vede dobře oproti roku 2006, kdy svým podílem 14,2 % vůbec poprvé překonal japonskou Sony. Samsung za posledních 10 let prodal 427 miliónů televizorů.

Klesá též podíl LG, které v roce 2014 ovládalo 14,5 % trhu, zatímco loni jen 12,6 %. Pokud bych si z vývoje dovolil něco předpokládat, tak nadále pomalu klesající podíly jihokorejských výrobců, kteří přeci jen jakž-takž dokáží čínským firmám konkurovat i nepříliš rozdílnou cenou, ale také pokračující úpadek podílu japonských výrobců. Můžeme očekávat, že čínské značky ovládnou jednoho dne trh zcela? To je otázka pro příštích 5 až 10 let.