Předně je třeba oddělit zrno od plev, tedy realitu od marketingu. Tak jako Data Tresor Disc nejsou testovány již od roku 1851, SanDisk své úložiště také nemá k dispozici od roku 1911. V obou případech se použily pro určení doby uchování dat metodiky zrychleného testování a SanDisku určitě slouží ke cti, že svoji metodiku zveřejnil. Berme tedy pro tuto chvíli za platné, že Memory Vault dokáže uchovat uložená data "zatraceně dlouho", byť jsme skeptici a s údajem "100 let" bychom třeba byli opatrnější (znáte to, někdo hodí na Česko nějakou EMP bombičku a je po srandě :-).

SanDisk u Memory Vault hovoří o technologii "Chronolock", jež má zajistit, že zákazník dostane do rukou produkt, který byl (zrychleným testováním) ověřen na 100letou výdrž uchování dat. Memory Vault jde na trh ve dvou provedeních, 8GB a 16GB. Z toho lze usuzovat, že jsou použity nějaké lety prověřené flashové čipy na starém výrobním procesu, nikoli nějaká 2x-nanometrová novinka.

Ono má svůj důvod, proč řadu kosmických systémů stále ovládají počítače typu IBM PC XT, vždyť třeba Hubbleův teleskop je řízen počítačem rodiny 486. Tyto technologie postavené na starších výrobních procesech jsou prostě léty prověřené a současně odolnější z hlediska různých poruch na polovodičových přechodech tranzistorů a dalších věcech.

Využití Memory Vaultu předpokládáme pro nejdůležitější rodinná data, kam jistě nepatří blbiny typu 3 000 dílů nejmenované telenovely, ale spíše rodinné fotografie či videa. Kapacita se tedy sice může zdát malá, ale při průměrné řekněme 2 až 3MB velikosti JPEG fotek pojme větší Memory Vault 8 000, resp. 5 333 fotek a stejně tak při použití komprese typu x264 se vejde do 16GB prostoru nemálo videa v přijatelné kvalitě.

 

Za 8GB verzi si SanDisk řekne o 50 dolarů, za 16GB pak 80 dolarů (v přepočtu 900 a 1 450 Kč). Na Memory Vault je poskytována "doživotní záruka" a protože zde ji považujeme za důležitou, připojujeme odkaz na české a slovenské znění podmínek.