Samotné hlavičky budou víceméně standardní, při činnosti jim ale bude pomáhat speciální laser umístěný těsně u nich. Ten bude mít na starosti zahřívání magnetického pojiva, které je následně daleko precizněji formovatelné záznamovými hlavičkami do správné polohy (aneb HAMR technologie). Problém u Seagate však při takto těsné blízkosti hlaviček a laseru u ploten a současně extrémně tenké ochranné vrstvě (která je, abychom si to ujasnili, tvořena několika vrstvičkami) spatřovali v postupném, sice pomalém, ale přesto nevyhnutelném odpařování této ochranné vrstvy. A právě tento problém řeší nanotrubičky. Ty totiž slouží jako jakýsi rezervoár lubrikačního materiálu, ze které je tvořena tato ochranná vrstva. Za použití naprosto přesně stanoveného tlaku je potřebný lubrikant „odpařován“ ven z nanotrubiček. Následně se po doputování na místo s poškozenou (alias částečně odpařenou) ochrannou lubrikační vrstvou na plotně zpět „kondenzuje“/ukládá na toto poškozené místo. Dle zástupců Seagate pak lubrikantu stačí k odpaření a následnému „zalepení“ poškozeného místa jediná otáčka plotny (což v případě běžného 7 200otáčkového disku trvá 8,33 ms). Patent Seagate zároveň počítá se zásobou lubrikantu v disku na zhruba 5 až 10 let provozu. Nanotrubiček se pak v pevném disku nachází celkem hodně, v řádu stovek tisíců až miliónů.

Zní vám to šíleně? Ano, je to značně neobvyklá technologie, ale Seagate poslední roky dokazuje, že je jednou z firem na špici vývoje. Důkazem budiž i HAMR technologie, jíž jsme si představili v lednu. Zatím nikdo ani omylem netuší, kdy tuto vizi Seagate přemění do podoby reálných produktů na trhu. Vzhledem k tomu, že součástí popsaného principu je i HAMR, tak je jasné, že si ještě několik let počkáme.

Na druhou stranu z popsaného principu lze vyvodit i další zajímavý závěr, a to tento: Bez ohledu na kolmý záznam na plotny či HAMR, tato technologie funguje na jednoduchém principu „prodlužování procesu umírání“, v tomto případě ploten. Technologie totiž v laboratořích Seagate zjevně zašla již tak daleko, že stávajícími metodami výroby ploten není možné zajistit jejich životnost v podstatě ani po dobu záruky pevného disku. Prostě se vám ochranná vrstva odpaří a jste nahraní. Nanotrubičky tak neřeší příčinu problému, ale pouze oddalování metodou „podávání léků“ (rozuměj, lubrikantu) prodlužují život pacienta (rozuměj, plotny) na smrtelném lůžku. Tiše si můžeme dovolit předpokládat, že inženýři v laboratořích firem jako Samsung, kteří tvoří stále nové a větší NAND flash čipy, které následně montují do SSD disků, se jen tiše pochichtávají pod vousy. Ale jedno jim na poražení klasických pevných disků stále chybí: kapacita, kterou Seagate i díky HAMR i díky nanotrubičkám, pro příští roky bude schopen nadále razantně navyšovat. Držme tedy palce, ať se vše zadaří.