Kdybychom se podívali do historie světelných fotoobjektivů, zjistíme, že rekordy světelnosti se zdolávaly na ohniscích v rozmezí 50-85 milimetrů. Většinu rekordů pak měly na svědomí modely pro základní ohniska. Spíše 55-58milimetrová než 50milimetrová. Důvod byl ten, že vyšší světelnost vyžadovala lepší optické korekce, ty více čoček a ty více prostoru. Jenže prostor byl - zvlášť u zrcadlovek - omezen právě nutností volného prostoru pro zrcadlo. Tento problém se dal vyřešit nejsnáze mírným prodloužením ohniska, což posunulo optický střed objektivu dál od kinofilmu a čočky se vešly.

U kratších ohnisek to bylo z výše uvedených důvodů problematické, takže světelnost rostla rychleji u optiky pro bezzrcadlové aparáty (dálkoměrné, hledáčkové). U zrcadlovek přineslo změnu teprve nasazení tzv. retrofokálních designů. První z nich (bez ohledu na často uváděné definice) vznikly v podstatě umístěním negativní čočky (rozptylky) před optický blok objektivu, díky čemuž mohl být více vzdálen kinofilmu, čímž opět vznikl prostor pro složitější optické konstrukce. Samozřejmě více čoček = vyšší cena, velká negativní čočka před optickým blokem = vyšší cena, složitější konstrukce = potřeba zkušenějšího optika = vyšší cena. Vývojem světelných širokoúhlých objektivů ve druhé polovině 20. století proslul především Zeiss, který si jednak díky svému jménu mohl investice do vývoje a vyšší ceny dovolit a jednak měl k dispozici geniálního Erharda Glatzela. Kopírováním jeho produktů pak začala slavná a úspěšná éra společností Canon a Nikon.

Co ale teleobjektivy? Tam z principu nebyl problém s prostorem, dlouhé ohnisko dává prostoru dostatek. Nebyl ani problém s potřebou nějak extra speciálních konceptů. Problémy ale byly - navíc spolu velmi úzce souvisely. Podobně jako u širokoúhlých retrofokálních světelných objektivů byly třeba velké čočky. Jenže spojky, nikoli rozptylky. Takže krom toho, že měly velký průměr a byly po obvodu poměrně tlusté, byly zároveň ve svém středu enormně silné a tudíž mnohem těžší než rozptylky retrofokálních návrhů. Výsledek: vysoká cena a především velmi vysoká hmotnost. Druhým zásadním problémem světelných teleobjektivů nebyla ani tak ostrost jako axiální chromatická aberace. Pokud se světlo jedné vlnové délky zaostřilo na film, světlo jiné vlnové délky zůstalo zaostřené před něj a další vlnové délky za něj. V praxi se tento jev projevuje jako výrazné zelené a/ nebo fialové lemy okolo ostrého objektu s neostrým popředím a pozadím.

Řešením tohoto problému jsou samozřejmě propracovanější korekce, což ovšem znamená další čočky navrch, tím pádem opět vyšší cenu a ještě vyšší hmotnost. Pro představu:

Spiratone Pluta-Coat By Mitake 135mm f/1.8 (M42)

Na snímku vidíte starý manuální kinofilmový objektiv pro aparáty s M42 závitem. Ohnisko 135 milimetrů, světelnost f/1,8. Značka: Spiratone s antireflexem Plura-Coat, vyrobeno společností Mitake. Jde o manuální produkt, takže v něm není žádný motor, žádná elektronika, nic než hliníkový tubus, čočky a clona. Čoček obsahuje pět, z toho dvě jsou stmelené do jedné skupiny. Pět čoček u objektivu se světelností f/1,8 je na dnešní poměry zoufale málo a i na tehdejší dobu šlo v podstatě o podstav. Vyobrazený model byl podle všeho levnější verzi k původnímu modelu Spiratone se šesti čočkami. I Sigma v této éře měla svůj 135mm f/1,8 objektiv, rovněž z šesti čočkami. Objektiv na snímku je tedy levnější návrh a vězte, že tento „odlehčený“ kousek s pouhými pěti čočkami se světelností f/1,8 a bez AF či dalších vymožeností váží 826 gramů.

Mitakon Speedmaster 135mm f/1.4

Pokud se posuneme do éry digitální fotografie, můžeme jako určitou referenci zmínit objektiv Mitakon Speedmaster 135mm f/1.4. Jde opět o teleobjektiv, ale se světelností zvýšenou na f/1,4. Podle názvu lze usuzovat, že dokonce pochází o stejné firmy jako historický kousek pro M42 závit. Oproti němu má ale optické korekce na soudobé úrovni, což si vybralo svou daň: S 11 velkými čočkami dosahuje hmotnosti 3 kilogramů a ceny ve výši tří tisíc dolarů.

Sigma 105mm F1.4 DG HSM Art

V posledních letech má společnost Sigma zajímavý zvyk, že buďto uvádí objektivy parametrů, jaké tu ještě nebyly, nebo - nabídne-li objektiv, který se parametrově blíží něčemu existujícímu - dosáhne vyšších optických kvalit při nižší ceně. Jiná očekávání nemáme ani k ohlášenému objektivu Sigma 105mm F1.4 DG HSM Art, kterému samotný výrobce přezdívá Bokeh Master.

Znalcům fotooptiky to může připomenout termín bokehmonster, kterým se přezdívá 135mm f/2.8 Meyeru / Pentaconu s pre-set (kulatou) clonou. Novinka od Sigmy má o něco kratší ohnisko, ovšem 4× vyšší světelnost. Pokud jde o slovo „bokeh“, jde o termín odvozený z Japonštiny, kterým se označují části fotografie, které jsou mimo hloubku ostrosti. Zatímco termín hloubka ostrosti je používán spíše v technických souvislostech, bokeh je užíván ve vztahu k estetické či umělecké stránce a zahrnuje i vliv optického charakteru objektivu. Od nové Sigmy lze zajisté v důsledku kombinace dlouhého ohniska a vysoké světelnosti očekávat opravdu výrazně rozostřený „hluboký“ bokeh, ale s objektivním hodnocením jeho subjektivních kvalit bude třeba počkat na širší spektrum ukázkových snímků.

Sigma 105mm F1.4 DG HSM Art se skládá ze 17(!) čoček ve 12 skupinách. Tři jsou z FLD skla (náhrada fluoritového skla), dvě z SLD skla (materiál s nízkým rozptylem) a jedna je asfericky broušená. Na poměry teleobjektivu nezvyklý návrh složený z vyššího počtu čoček o nižší optické mohutnosti s využitím speciálních materiálů umožnil dostat hmotnost objektivu na 1,645 kg, což je prakticky polovina hmotnosti zmíněného Mitakonu s 11 čočkami. Součástí balení je i snímatelná sluneční clona a snímatelné stativové rameno.

Z ostatních parametrů zbývá zmínit zaoblenou devítilamelovou clonu, která se uzavírá až na f/16, ostření od 1 metru (odpovídá makru 8,3:1, takže nejmenší objekt, kterým vyplníte snímek full-frame aparátu bude 20 cm vysoký). Rozměry samotného objektivu jsou 115,9 mm v průměru při 131,5 ㎜ na délku. Sigma prozatím ohlásila modely s bajonety SIGMA / NIKON / CANON / Sony E-mount.

	105mm F1.4 DG HSM | A	135mm F1.8 DG HSM | A
diagram
MTF
ohnisko	105 mm	135 mm
světelnost	f/1.4	f/1.8
max. clona	f/16	f/16
lamel clony	9	9
opt. členů	17	13
opt. skupin	12	10
FLD členů	3	2
SLD členů	2	2
asf. členů	1	-
min. ostř. vzdál.	100 cm (1:8,3)	87,5 cm (1:5,5)
délka	131,5 mm	114,9 mm
průměr	115,9 mm	91,4 mm
průměr závitu	105 mm	82 mm

Protože nejde o vydání, ale pouze o ohlášení produktu, není zatím známá dostupnost a cena. Osobně bych ale odhadoval, že - podobně jako hmotnost - bude i cena zhruba poloviční oproti $3000 Mitakonu.

V galerii na webu Sigmy najdete první dva ukázkové snímky pořízené s novým objektivem. Na poměry dlouhého ohniska s takto vysokou světelností vykazují velmi nízkou axiální chromatickou aberaci - tedy za předpokladu, že nebyla upravována při post-processingu. Protože právě tento parametr limitoval použitelnost naprosté většiny doposud vzniklých světelných teleobjektivů, bude potvrzení či vyvrácení těchto výsledků klíčové pro úspěšnost produktu.