Na přelomu září a října jsme si zrekapitulovali události u Sigmy. Mezi jinými společnost ohlásila několik nových objektivů, z nichž zaujala především 40mm F1.4 DG HSM Art. Tehdy zaujala hlavně ohniskem. Nevzdaluje se nijak výrazně Artové padesátce a je až dost blízko Artové pět a třicítce. Sigma to tehdy vysvětlovala oblibou tohoto ohniska ve filmovém průmyslu. Zdálo se, že se tedy s tímto optickým návrhem Sigma pokusí oslovit pár nadšenců, kteří svým aparátem víc natáčejí než fotografují.

Objektivy Meyer Helioplan 40mm f/4.5 a Meyer Primagon 35mm f/4.5

Čtyřicetimilimetrové ohnisko ale bylo oblíbené i ve fotografii a již před druhou světovou válkou a krátce po ní vznikl nejeden optický návrh kompaktní čtyřicítky, která si získala slušnou oblibu. Hrom Helioplanu (od Meyera) na snímku to byl třeba Zeiss Tessar 40 / 4.5, později makroobjektivy švýcarského Kilfittu, v novodobé historii nabídl několik modelů Pentax, ale třeba i Sigma jej nabídla jako efektivní ohnisko původního kompaktu DP2.

Pokud jde o novou Artovou čtyřicítku, vypadla později ze Sigmy informace, že její optiku navrhla pro profesionální 8k kamery. Jinými slovy nevznikla jako produkt pro „pár videonadšenců“, ale jako profesionální high-end. Když už je hotová, proč ji nenabídnout i fotografům…

	40mm F1.4 DG HSM Art	50mm F1.4 DG HSM Art
diagram
MTF
ohnisko	40 mm	50 mm
světelnost	f/1.4	f/1,4
max. clona	f/16	f/16
lamel clony	9 (kulaté)	9
opt. členů	16	13
opt. skupin	12	8
FLD členů	3	-
SLD členů	3	3
asf. členů	1	1
min. ostř. vzdál.	40 cm (1:6,5)	40 cm (1:5,6)
délka	131,0 mm	99,9 mm
průměr	87,8 mm	85,4 mm
hmotnost	1200 g	815 g
průměr závitu	82 mm	77 mm

Čtyřicítka se už při pohledu na optický diagram liší vyšším počtem optických členů a především použitím FLD skla. FLD sklo neboli „F“ Low Dispersion vyvinula Sigma ve spolupráci s Hoyou (a poprvé nasadila před osmi lety) jako náhradu extrémně drahého fluoritu. Cílem byla alternativa k extrémně drahému a křehkému fluoritovému sklu, která by umožnila konstruovat objektivy nadstandardních optických vlastností v dostupnějších cenových relacích. Materiál má extrémně nízký rozptyl, vysokou světelnou propustnost, nízký index lomu a vysokou anomální disperzi. Používá se především pro korekci chromatické aberace. Dlouho trvalo, než Sigma zvládla broušení FLD čoček, protože je materiál (podobně jako fluorit) poměrně měkký a s běžnými postupy nelze dosáhnout uspokojivých výsledků. Nová čtyřicítka nese rovnou tři FLD členy, což je (v celku sedmi speciálních optických členů) i na poměry Sigmy docela extrém. Dopad na optickou stránku je ovšem vidět už z MTF křivek.

Srovnání rozlišení tří modelů Sigmy podle LensTip

Těm odpovídají i testy webu LensTip. Rozlišení na f/1.4 je skutečně brutální. Padesátku překonává dokonce o 10 lp/mm. Překonává s přehledem Zeiss Otus 55 mm f/1.4 a překonává dokonce i novou Sigmu 105mm F1.4, která je sice ohniskem jinde, ale které se v době jejího vydání také podařilo pár rekordů, z čehož stále drží přinejmenším nejvyšší rozlišení na f/2.8 z f/1.4 fotografických objektivů. Stopětka je sice podle LensTip stále ostřejší na f/2.8 (dosahuje mírně přes 51 lp/mm), ale nová čtyřicítka vítězí na f/1.4.

Rozlišení Sigma 40mm F1.4 DG HSM Art na různě velkých snímačích podle LensTip

Sigma 40mm F1.4 DG HSM Art z recenze LensTip nevychází skvěle jen středovým rozlišením. Rozlišení je neuvěřitelně vysoké i v rozích full-frame snímače. Nabízí ale také extrémně nízkou úrovní chromatické aberace (což potěší krajináře i portrétní fotografy), velmi nízkou komou (což potěší astrofotografy), nepostřehnutelnou distorzí (plus pro focení architektury) a nízkým astigmatismem. Neexceluje pouze co se týče sférické aberace a vinětace na f/1.4 s full-frame snímačem, ovšem nelze říct, že by v těchto ohledech byla špatná - dosahuje „pouze“ úrovně jiných objektivů této ligy.

Pro řadové fotografy bude limitující spíše proporcemi. Váží 1200 gramů a měří 13 cm. Oficiální doporučenou cenu Sigma nastavila na $1399, což je o dost více než u zmíněné padesátky ($949). Na druhou stranu koncové ceny se obvykle ustálí na částkách výrazně nižších než jsou doporučené a ve srovnání s konkurencí (a to nemusí být řeč ani Zeissu, který za podobné produkty účtuje 3× více) je stále příznivá. Zkrátka je na objektivu vidět, že použitý optický návrh cílil na profesionální filmařský trh, kde se počítá v jiných relacích, a tak se Sigma při stanovení rozpočtu na výrobu optického bloku „rozšoupla“ trochu víc než obvykle, ovšem s více než adekvátním optickým výsledkem.

Nová čtyřicítka tak do řady Art nevnáší jen nové ohnisko, ale především nový segment - o ligu vyšší optický výkon a o několik set dolarů vyšší cenu. Zájemce tak má širší možnosti výběru a záleží jen na něm, jak vyvážený poměr ceny / optického výkonu je mu bližší.