Poslechněte si příběh ze serveru InternetCases, který je plný podobných vyprávění. Tak tedy. V kauze Arista Records versus Delina Tschirhart neměl okresní soud pro západní Texas pramalé pochopení pro obžalovanou z nelegálního sdílení hudebních souborů v P2P. To vše proto, že nešťastnice ve snaze zničit usvědčující data, tato nevratně smazala. Žalující strana, odvolávající se na jiný precedent, požaduje přehodnocení činu na nejzávažnější s odpovídající výší trestu. Soud jim nyní dal 30 dní, aby upřesnili své požadavky na odškodnění.

Má jít údajně o 200 souborů s hudebními skladbami, které byly v P2P použity, ačkoliv byly chráněny autorským zákonem. Za takové porušení zákona může být pokuta až 150 000 dolarů. Soud v tomto případě označil jednání obžalované za nepatřičné, ba přímo se zlým úmyslem. Zničila tak důkaz týkající se obvinění a použití nižších sankcí by nebylo přiměřené. Soud tak chce dát jasně najevo budoucím případům, že ničení důkazů bude po právu odměněno. No ale jde o americký soud, porota může přijít k jinému rozhodnutí.

Nejsem ani právník, ani znalec amerického práva, ale hned mě napadají otázky: „Co presumpce neviny? Nemusí dokázat žalující, že obviněný opravdu trestný čin provedl (soubory opravdu sdílel)? A co když ty soubory vůbec neobsahovaly chráněný obsah? Co když měly jen shodné názvy s autorsky chráněnými skladbami? Vidí snad žalující strana až na pevný disk?“ Atd. atd. Jisté je jedno, evropské právo je jiné, a u nás snad nic takového nehrozí, i když s novým AZ už se můžeme také ledasjaké žaloby na soukromou osobu dočkat, to tedy ne, že ne!