Sony DSC-RX1, jak zní celý název novinky, je zčásti návratem k tradici luxusních kinofilmových aparátů, jako byly Leica nebo Contax, zčásti něčím zcela novým, protože v této podobě (mluvíme o aparátu s nevýměnným objektivem a plnoformátovým digitálním snímačem) se o něco takového dosud nikdo nepokusil. Tak nějak si představujeme (pokus o) inovaci. Jestli bude RX1 nakonec úspěšný, můžete si odmyslet i obsah závorky. My věříme, že i přes svoji cenu úspěšný bude (stačí si něco zjistit o čekacích dobách na výrobu nejdražších aparátů Leica a hned má člověk představu, jakou bariéru v této sféře představuje - či vlastně nepředstavuje - cena). Ale to předbíháme...

Tentokrát se obejdeme bez srovnávací tabulky - není ani s čím srovnávat, ať bychom proti RX1 postavili cokoli, působilo by to snahou o znásilnění tohoto konceptu. Tělo zakládá na 24MPix snímači 35,6 × 23,8 milimetrů typu CMOS (firemní Exmor), který oproti aparátům podobného konceptu - například Fuji X-Pro1 - jež většinou využívají APS-C snímače, nabídne dvě výhody. Jednak větší volnost při hrátkách s hloubkou ostrosti (i když určitá skupina uživatelů může preferovat opak) a druhak lepší dynamický rozsah s nižším šumem. Citlivost ISO je podporovaná v rozsahu 100 - 25 600.

Co na těle nenajdete, je elektronický hledáček. Uživatel má k dispozici jiné alternativy. Jednou je 3” displej „WhiteMagic“, což není nic jiného, než doplnění tradiční R-G-B matice o bílý subpixel (zvyšuje dynamický rozsah, který LCD zvládá zobrazit; výhodou je i zřetelnější obraz za slunného počasí). LCD nese 1,23 miliony bodů - pro reálné rozlišení si toto číslo vydělte čtyřmi. Další možností je optický hledáček, který se nasouvá na konektor pro blesk. Prohlédnout si jej můžete v úvodním obrázku - je slušivý a nese logo Zeiss :-).

I přes jeho umístění lze hledáček kombinovat s bleskem - pro základní použití totiž Sony vybavila tělo RX1 integrovaným bleskem o dosahu 6 metrů.

Pokud je jedním pilířem RX1 velký snímač, stává se druhým kvalitní objektiv. Nese logo Carl Zeiss (k tomu jsme již řekli své), dále uvádí průměr filtrového závitu 49 milimetrů a symbol T*. Ten v případě objektivů Zeiss značil před mnoha desítkami let použití pokročilého vícevrstvého antireflexu (Transparentz *), který zaručoval, že objektiv propustí více než 90 % světla. To dneska zvládne prakticky každý moderní objektiv, ale z tradice Zeiss (a tedy i Sony) toto značení zachoval. Jen pro zajímavost můžeme uvést, že moderní Zeissy i přes složitou optickou konstrukci propouštějí kolem 98 % světla.

Ohnisko 35 milimetrů už patří mezi širokoúhlá, i když zde je zvoleno jako univerzální (osobně bych preferoval o pár milimetrů více, ale je mi jasné, že jiné uživatele by potěšilo pár milimetrů méně :-). f/2 je v podstatě mezní hodnota - světelnější širokoúhlé objektivy zpravidla nekreslí tak dobře v úplných rozích (i při zaclonění) a f/2.8 by patrně nepůsobilo dostatečně luxusním dojmem.

Objektiv zvládá ostření v rozsahu 30 centimetrů až nekonečno, ale má vestavěné cosi jako makro mezikroužek - fakticky ostřící helicoid - kterým můžete optický blok posunout o něco dopředu a umožnit tak ostření již od 20 centimetrů (do zhruba 35 centimetrů). To je docela originálně a jednoduše řešený makro-režim.

Abychom to ale s chválou příliš nepřehnali, zmíníme jeden detail - který možná pamětníci znají - objektiv Carl Zeiss Jena - Flektogon 35 mm / f2.4, který se používal na závitových Prakticách. Flektogon zvládal ostření od méně než 20 centimetrů v rámci normálního rozsahu - bez potřeby nějakého speciálně řešeného makro režimu :-). Ať tak či tak, přináší tato vzdálenost při 35mm ohnisku přibližně zvětšení 1:2,5.

Pokud by někoho zajímala konstrukce, jde o 8 členů v 7 skupinách, přičemž 3 z členů mají asferický povrch.

S RX1 je možné natáčet i HD video (AVCHD) při až 60 FPS pro NTSC a 50 FPS pro PAL, nechybí ani stereomikrofon.

S cenou $2800 (60 - 70 tisíc korun včetně daně) to sice nebude fotidlo pro každého, ale od Leicy za podobnou cenu koupíte sotva samotný objektiv, se kterým - ač výměnným - bez další investice nenafotíte nic.