Je téměř jisté, že dojde na další odvolání, tedy zejména ze strany žalované, protože žalující strana by mohla být s touto částkou při zamhouření obou očí relativně spokojena (není to sice 1,92 miliónů, jak stanovil dřívější soud, ale je to celkem blízko, rozhodně dál než pouhých $54 000).

Asi se ptáte, proč vlastně Jammie Thomas-Rasset nepřistoupila na částku $54 000 a odvolala se (jsme nicméně přesvědčeni, že momentální výsledek je spíše dílem odvolání strany žalující). Důvod je jednoduchý a je jím zdravý selský rozum. $54 000 je necelý jeden milión korun a to je z jakéhokoli logického úhlu pohledu částka přemrštěná, byť narozdíl od 1,5 miliónu USD splatitelná. Jammiin právník Kiwi Camara stále tlačí na neústavnost takových částek a ačkoli i výše zmíněných 1,92 miliónu považují federální žalobci za ústavní a přijatelné, Camarovi se nelíbilo ani oněch 54 000, které přiřkl žalující straně soud poté, co skutečně uznal, že 1,92 miliónu je protiústavní. Camara má však nejspíše ještě nějaká esa v rukávu a hned jak skončí s tímto případem, hodlá vyrazit do boje proti zábavnímu průmyslu a prokázat, že všechny spory, které vyhrál, vyhrál neoprávněně. Momentálně bude nejspíše oponovat, že 1,5 miliónu je stejně protiústavních jako 1,92 miliónu, takže případ ještě zdaleka nekončí. Jammie je však už nyní exemplárním případem, momentálně se ještě neví, zda exemplárním pro „piráty“, nebo pro zábavní průmysl.

Mimochodem: ačkoli je Německo země značně jiného ražení, je dobré si připomenout, že tam soud nedávno vyčíslil škodu za jedno stažení neoprávněně nasdílené skladby na €0,15. Kdybychom to chtěli (jakože to moc nejde, takže pro jednoduchost počítáme kurz €1 = $1) vztáhnout na případ Jammie Thomas-Rasset, musela by pro dosažení částky $1,5 miliónu (při odhadované průměrné velikosti jedné skladby 5 MB) vygenerovat datový tok 50 TB.

Zamyslet se nicméně lze také nad jednou věcí: jak voda plyne, soudy probíhají a částka hrubě osciluje, že zřejmé, že různí lidé mají na situaci různé pohledy a vyčíslení škody je skutečně jen hrou na čísla. Hrou, ve které hraje roli umění přesvědčování, vyprávění smyšlených příběhů o stovkách, ne-li tisících vyhozených zaměstnanců a podobně (na strádající umělce už asi soudy neslyší, neboť i k nim už dorazily statistické údaje o tom, kolik zhruba zábavní průmysl vydělává – překvapivě i přes existenci „pirátství“). Asi nejsmutnější je ale fakt, že každé vítězství zástupců zábavního průmyslu se nikterak nepodepisuje na výplatních páskách umělců a autorů, neboť ti z vyhraného sporu nedostanou nic. RIAA už dříve uvedla, že vyhrané částky ze sporů jdou zpět do financování dalších sporů. Je to celkem logické, on totiž zábavní průmysl na vyhraných žalobách spíše prodělává, takže je určitě na místě i otázka, zda jej vlastně ti umělci nakonec ještě nedotují ze svého (potažmo zda to dělají opravdu dobrovolně).