Příživnictví v podobě čistší než ryzí – tak nějak by se dal nazvat poslední tah RIAA. Nejprve však trochu k historii. Některá internetová rádia se chtěla vyhnout poplatkům RIAA tak, že jednoduše nebudou hrát skladby touto asociací zastřešené. Poplatky by pak šly do kapes přímo nezávislým umělcům, jejichž tvorba by se skrze internetová rádia vysílala. Jenže RIAA si přizpůsobila pravidla ku obrazu svému a vytvořila SoundExchange.com, „neziskovou organizaci zastřešující stovky nahrávacích studií a tisíce umělců, aby jim spravedlivě vyplácela odměny za licencování jejich hudby v novém stále se rozvíjejícím digitálním světě“. Existenci posvětil americký copyrightový úřad s tím, že ohledně webcastingu (vysílání přes internet) ustanovil SoundExchange tím, kdo bude vybírat a rozdělovat poplatky. Je přitom jedno, zda je držitel autorských práv vysílané skladby členem SoundExchange, nebo ne. Tím by měl SoundExchange platit každý šiřitel jakékoli hudby skrze internetová rádia. „Soukromý umělec“, který by chtěl svou hudbu šířit zdarma, se tak už nemůže obrátit na internetové rádio, jedinou možností je vystavení skladeb ve formě „ke stažení“, nikoli „šíření formou podobnou internetovému rádiu“.

Další finta spočívá v onom přerozdělování vybraných poplatků. Ty jsou totiž rozdělovány jen členům. Aby se tedy někdo, jehož skladbu internetové rádio vysílalo a zaplatilo za ní povinně SoundExchange, mohl svých kompenzací dožadovat, musí se stát členem SoundExchange a platit členské příspěvky (Pozn. Martin: To, co nyní v USA vymysleli, u nás OSA dělá prakticky odjakživa, umělec je zastupován automaticky, ovšem může kdykoliv požádat o vyřazení z databáze OSA umělců. Dokonce si myslím, že vyřadit se dá i jednotlivá skladba.).