40GB SSD Intel 320: natočeno přes půl peta a pořád neexlo
Poslední zpráva o huntovaném 40GB SSD Intel 320 je z 5. června. loňského roku, kdy jsme přepisování přerušili. Pokračování jsme zahájili koncem roku a nyní má SSD natočeno přes půl petabajtu…
Už ani nemá smysl, abychom vám sem přepisovali odkazy na všechny díly našeho seriálu SSD Deep in hell, protože je všechny najdete pod jedním tagem, a to právě
Ve stručnosti tedy jen připomeňme, jak se věci mají:
Zhruba před rokem (v lednu 2013) jsme začali přepisovat 40GB SSD Intel řady 320 (25nm MLC NAND flash čipy). První článek měl formu reality show, kdy každý den po dobu 11 dní vyšla aktualizace stavu SSD s tím, že jsme různě měnili způsob přepisování SSD, abychom zjistili, jak se vlastně pod různými typy zátěže chová. Do SSD jsme přitom prohnali něco přes 30 TB dat (sluší se říci, že jsme SSD dostali na test od jednoho našeho čtenáře, který do něj stihl protlačit ani ne 1 terabajt).
Vyčerpání media wearout indicatoru jsme trochu přehlédli, ale bylo to několik (desítek) terabajtů před hranicí 190 TB. Zápis jsme přerušili, nahráli na SSD nějaká smysluplná data a po 20 dnech odpojení úspěšně ověřili jejich čitelnost. Dále jsme pokračovali v přepisování až do léta, kdy mělo SSD najeto zhruba 260 TB dat. Tedy přes čtvrt petabajtu.
Nyní jsme překročili hranici půl petabajtu a SSD stále drží, stále si udržuje konstantní sekvenční rychlost zápisu kolem 48 MB/s a nehází žádné chyby. Abychom ověřili, že SSD skutečně funguje, zapsali jsme na něj nějaká data a ověřili jejich čitelnost a správnost. Výsledek je dle očekávání bezchybný, SSD je stále použitelné, i když Media Wearout Indicator již drahnou dobu hlásí, že … vlastně hlásí, že skončila záruka.
A tak jsme přistoupili ke klasice: momentálně je SSD odpojeno a necháme ho zase nějaký čas ležet, řekněme tak tři měsíce, možná déle (uvítáme i vaše návrhy) a pak ověříme, zda jsou data stále na SSD a jsou čitelná a korektní (jedná se o dvě kopie velkého souboru, jehož kopii máme samozřejmě uloženou i někde bokem). Pro zajímavost: zápis souborů probíhal rychlostí zhruba 54 MB/s (tedy SSD se nechalo při formátování poslušně oTRIMovat a tváří se tak jako ne zcela zaplněné, pročež má samozřejmě svižnější chod).
Pozn: v původním článku byla chyba hovořící nikoli o půl peta, ale o půl exa. Nevím, čím jsem myslel, když jsem to psal, každopádně se omlouvám a opravuji. Asi se mi v rámci tvorby hezčího nadpisu popletly jednotky (že bych se nakazil u markeťáků? ;-), takže nadpis už sice není tak hezký, ale zase je to aspoň dobře. Ještě asi hodně vody uplyne, než si na takhle velké jednotky zvyknu a budu to používat správně. Pevné disky dnes končí u „mrzkých 6 TB“ ;-).
