Kdo neví, oč jde, doporučuji alespoň prolétnout tag SSD Deep in hell. Začalo to téměř přesně před dvěma roky, kdy nám jeden ze čtenářů věnoval 40GB SSD Intel řady 320, abychom zkusili, co vydrží. Tak jsme zkoušeli. Přepisovali, zjišťovali, jak se chová pod různým typem zátěže, až jsme se začátkem minulého roku dostali do stádia, kdy mělo SSD natočeno půl petabajtu (tedy bylo do něj posláno přes 500 TB od začátku života produktu).

Následovalo nahrání nějakých dat a pak měla být tříměsíční odstávka, která se protáhla na pět měsíců a po připojení jsme zjistili, že SSD je mrtvé a hlásí se jako 8MB mrzáček. Veškeré softwarové pokusy o oživení selhaly, takže byla konstatována smrt. A když je konstatována smrt, není nic lepšího než provést pitvu. O tu se postaral rovněž jeden z našich čtenářů, Ing. Daniel Rozsnyó, který se neuvěřitelně rád vrtá v elektronice všeho druhu, zejména má rád displeje a vymýšlí takové věci, jako jak na retina displej z jablečného produktu přidělat DisplayPort a podobné ptákoviny ;-).

Dan se sám nabídl, že SSD rozebere, tedy že sundá NAND flash čipy, přidělá je na vlastní desku, k té připojí vlastní udělátko s procesorem a programátorem a popovídá si s čipy na rovinu. Podle ONFI specifikace by ty flash čipy měly o sobě prozradit i takové věci, jako kolik a které bloky jsou špatné/mrtvé, takže by z toho měly vzejít zajímavé výstupy.

Pitva

Myslím, že postačí obrázky s krátkým popiskem, asi to nemá cenu nějak víc komentovat :).

Zkrátka a dobře: všechny čipy byly přeneseny z SSD na vlastní desku, na kterou byl skrze konektor připojen modul s procesorem a programátorem a následně proběhla velmi zajímavá komunikace se samotnými čipy, do které již řadič na SSD nemohl kecat.

Já teď také přestanu kecat, další dvě strany jsou Danovo dílo.