Celkový výkon

Jak už jsem naznačil v úvodu, tablet není žádný rychlík a rekordy rozhodně nepokoří. Lenovo Tab M10 je vybaven procesorem Snapdragon 450 vybaven osmi jádry patřící do nižší třídy. Pokud bychom brali poměr cenu/výkon, tablet by masivně pohořel. Celkový výkon procesoru tak dostačuje na běžné úkony, nebude brzdit při práci s dokumenty, prohlížení webových stránek (předpokládá se maximálně 4 otevřené záložky v prohlížeči pro plynulý chod bez zasekávání), poslech hudby a sledování videa a starší, hry.

Hra je sice hratelná i na nižší detaily, ale na takto velké obrazovce je zážitek z textur v nižším rozlišení zkrátka horší. 

Procesor sice rozjede hru PUBG, kterou jsem ostatně zkoušel hrát, nicméně zážitek to byl spíše tristní. Takto velký tablet zkrátka není stavěn pro to, aby se na něm hrály hry, které se už tak dosti obtížně hrají na dotykové obrazovce. Kam se procesor zařadil lze snadno vyčíst z grafu:

Operační paměti je zde rovněž jako šafránu. Základní varianta se prodává s kapacitou 2 GB, což bych osobně označil za sebemrskačství, než za produkt určený pro široké masy. Testovaný kus přišel se závratnými 3 GB paměti. Je to stále velmi málo ve světě Androidu, ale pokud se uživatel uskromní a skutečně bude tablet šetřit, použitelné to je. Je ale třeba dbát, že tablet má mnohem delší cyklus obměny a v budoucnu se tak může snadno stát, že paměti nebude dostatek.

Vlevo paměť při instalaci pár programů, vpravo interní paměť čerstvě po továrním obnovení

Tím se dostávám plynule ke kapacitě paměti. Testovaný kus byl vybaven 32 GB paměti, což stačí na pár dílů Ricka a Mortyho doplněný o podrobný návod na Plumbus a jako bonus několik posledních hitů Ricka Astley.

Zde bych skutečně ocenil minimálně dvojnásobek původní hodnoty. Naštěstí bylo Lenovo prozíravé a k dispozici je slot na paměťovou kartu MicroSD, takže mimo streamování obsahu lze tablet vybavit dostatečnou kapacitou po skladování mnoha a mnoha sérií seriálu.

I když byl tablet otočen na šířku, program ustavičně pouštěl program v režimu na výšku.

Integrovaná paměť je typu eMMC a její rychlost je dostatečná, nikoliv dechberoucí. Po spuštění tabletu je k dispozici 72% kapacity. Systém si ukousnul pro svůj chod takřka 9 GB, pro data tak zbývá jen 23 GB. Zápis 276 MB/s a čtení 117 MB/s je velmi slušné a pro běžného uživatele zcela dostačující, ale pro rok 2019 bych očekával malinko lepší výsledky. Podrobněji v tabulce:

Aplikace viditelně není stavěna pro použití na tabletu - zobrazení na šířku zkrátka nešlo v aplikaci nastavit

Konektivita

 K připojení tabletu k nabíječce či počítači slouží USB-C konektor, který je obsluhován sběrnicí typu USB 2.0, což v lze volně přeložit jako nedostatečné pro rok 2019. Rychlost sběrnice USB 2.0 je tak přímo úměrná propustností s teoretickou rychlostí 480 Mbps. V reálném světě jde o rychlost okolo 10-20 MB/s v závislosti na obsahu, který nahráváte. S tím taky přichází značná nevýhoda, co se ostatních periferií týče. K tabletu lze bez problému připojit USB-C hub a do něj napojit USB disk, klávesnici, myš nebo dokonce síťový adaptér, ale limitace je zde prostě znát. Mimo to se mi nepovedlo rozchodit nabíjení skrze USB-C hub, který jsem mimochodem testoval v minulém roce, což v případě používání tabletu k produktivní činnosti považuju za smutné.

Pro připojení k internetu lze využít Wi-Fi, která zvládá jak klasických 2.4 GHz tak i moderních 5 GHz. Co se připojení týče, zde žádný problém. Průměrná rychlost kopírování ze síťového disku na tablet se pohybovala v rozmezí 6-8 MB/s. Pro další komunikaci lze využít Bluetooth ve verzi 4.2 nebo pro využití jako monstrózní navigace je na palubě rovněž GPS přijímač. NFC, IR Vysílač a podobné zde nečekejte.

Baterie

S kapacitou pouhých 4850 mAh se nelze příliš chlubit. Netřeba ale zoufat, jelikož procesor v přístroji je natolik úsporný, že se lze při běžném používání dostat až ke dvěma dnům konzumace obsahu. Pochopitelně při intenzivním využití baterie zmizí během 4 hodin, ale to jde o spíše nereálné využití, kdy jede procesor na 100% a intenzita podsvícení je rovněž naplno. Při sledování videa přístroj zvládl takřka 10 hodin videa (přibližně 4 filmy a pár epizod ze seriálu) se zapnutou Wi-Fi. Při úsporném, ale opravdu úsporném používání jsem se s tabletem dostal na čas od nabití do vybití na 6 dnů. Ke čtení novin a občasného sledování videa je tablet přímo jako stvořen. Nehledě na to že, lze tablet využít právě k navigaci, což ocení prakticky nevidomí řidiči, kteří tak slepě věří v bezchybnost navigace.

Fotoaparát

V případě Lenova zmíním jen v rychlosti. Přední čočka zvládá úctyhodné 2 MP, ale bez automatického ostření. Zadní čočka je jako vytržená minulosti. Automatické ostření a 5 MP je kombinace dostatečná pro občasné vyfocení dokumentů. Na focení čehokoliv jiného je modul prakticky nepoužitelný.

Indikátor nabíjení se ukrývá vedle přední kamery

Fotky jsou zkrátka průměrné a kvalitou zapadají spíše do minulosti. Je evidentní, že priority tabletu jsou zcela jinde.

Kvalita přední čočky je rovněž podprůměrná, ale k video hovorům je dostačující

Software

Lenovo se pro svůj tablet rozhodlo použít systém Android ve verzi 8.1 Oreo, bez jakékoliv grafické nástavby nebo něčeho podobného, co by mohlo ohrozit výkon tabletu. To značí, že je snadnější pro výrobce vydávat bezpečnostní aktualizace. Oreo je totiž už v základu pevně spjat v programu Treble, kdy se výrobce zavazuje poskytovat aktualizace rychleji a bez nutnosti čekání na úpravu firmware. Do jaké míry je tohle pravda nezbývá, než počkat déle na větší aktualizaci.

Tab M10 v základu přichází s minimem nechtěných aplikací v takřka čisté podobě. Je už jen na konkrétním jedinci, co bude a co nebude používat na zařízení.

Zážitek z používání je stejný, jako z telefonu. Jedinou výhradu mám k tomu, že mnoho aplikací zkrátka ignoruje použití ve vodorovné poloze a systém tvrdošíjně rotuje některé aplikace do výchozího pohledu tak, jako bych pracoval na telefonu, nikoliv na tabletu. V tomhle není na vině Google, jako spíše vývojáři, kteří zkrátka segment tabletů zcela ignorují.