Retro-µtest: Nokia 6310i
Kapitoly článků
Možná vůbec mou nejoblíbenější vlastností telefonu je způsob vyzvánění. Žádné MPtrojky, žádné polyfonní midi, jen jednohlasné ostré suché pípání, které připomíná časy, kdy počítače neměly zvukovku, ale jen PC Speaker. S neomezeným počtem hlasů umí být každý hudebníkem, ale udělat slušné vyzvánění jen z jednohlasného pípání, tomu já říkám umění.
Škoda tedy, že se v případě této Nokie o umění moc hovořit nedá, přesto má takové vyzvánění své kouzlo. Holt každý jsme jiný, někdo má potřebu machrovat počtem jader ve smartphonu, někdo značkou, někdo aplikacemi, ale ten pocit, když vám v kapse začne pípat Espionage a lidi kolem se začnou divně otáčet a cosi si myslet, ten je k nezaplacení :-).
Do telefonu šlo dostat nějakým způsobem i vlastní tóny, ale to už je tak dávno, že si nejsem jist, zda bych na to ještě dnes splašil příslušný software (myslím hlavně na vytváření těch melodií) a především, co si tak vzpomínám, byl problém udělat tak komplexní melodie, jaké jsou v telefonu přednahrané, o jejich délce ani nemluvě.
O pípání si můžete udělat představu v následujícím videu, které jsem nespáchal já, ale někdo jiný, nicméně pro ilustraci stačí (stejně bych udělal jen něco podobného, možná trochu obrazově kvalitnější, ale o tom to není).
Tolik k vyzvánění, jistě si toto téma v diskuzi doplníte sami podle potřeby ;-).