Můj oblíbený Tutus Brutus test ukazuje, jak by se SSD chovalo při enterprise-class zátěži. Ta je až drasticky přesimulována z 50 % náhodnými a z 50 % sekvenčními zápisy (což je dle zákona splašků „víceméně náhodný zápis“) 16K bloků při snaze o 32 současných operací. U tohoto SSD jsem test zkrátil lehce pod šetrných 12 hodin, abych mu moc neublížil. :) Víc u ne-enterprise SSD stejně nemá smysl.

Graf tentokrát nebude šoupací, ale prostě a jednoduše jeden zvětšovací obrázek. Graf doporučuji zvětšit do samostatného tabu/záložky/karty/whatever. Testované SSDčko je na něm žlutou barvou.

Pro zajímavost a srovnání jsem v něm ponechal jen jediného enterprise zástupce (toho nejlepšího, co mi kdy rukama prošel), Intel DC S3700 v 800GB verzi (naopak jsem z něj vyhodil pár Kingstonů, především kontroverzní V300, který se na trhu chová ne jako HyperX, ale jako předchozí generace V+200).

Zdá se, že 64GB Transcend nijak výrazně nevyčnívá nahoru, ani dolů. K jeho škodě má ve srovnání pouze 64GB kapacitu, zatímco zbytek má povětšinou 120/128 GB a je tak po právu rychlejší, zatímco 32GB ADATA je naopak po právu pomalejší.

Drobnou výjimkou je 120GB Intel DC S3500, který je až do dosažení prvního kompletního přepisu o něco pomalejší než právě 64GB Transcend, takže na běžné použití by měl být v tomto smyslu Transcend lepší volbou (kvality Intelu se pak ukazují až po dlouhodobé brutální zátěži, ostatně Intel toto SSD stále ještě cílí do enterprise segmentu, i když je to podle mě spíš „jen“ hodně kvalitní consumer SSD).