Tím zvláštním hardwarem je Fujitsu Futro S520, tenký klient se slaboučkým SoC AMD G-Series GX-212ZC, které integruje dvě výpočetní jádra mikroarchitektury Puma taktovaná na 1.2 GHz a GPU Radeon R1E. Vzhledem k tomu, že tahle malá krabička, která si v maximální zátěži celá řekne o 8 W, byla od počátku určena pouze k tomu, aby na ní nastartoval klient vzdálené plochy, nedalo se o nějakém výpočetním výkonu mluvit už před deseti lety, kdy se dostala na trh, natož pak dnes. Ideální adept na test toho, jak je systém použitelný.

Výkon mi starost až tak nedělal, maximálně 4 GB DDR3-1600 RAM také ne, ale pouhé čtyři gigabajty interního flash úložiště s nemožností ho nějak rozumně rozšířit (interní mCARD slot je určen pouze pro WiFi, disky nebere) - to už na začátku hrozilo rychlým koncem. Nakonec ale instalace proběhla bez nejmenších stížností (zabývat se jí tu nebudu, vypadá úplně stejně jako v roce 2021) a systém i s bundlovaným softwarem zabral zhruba polovinu disku, nechav druhou volnou pro mé aktivity.

Zdroj: autor

První start nainstalovaného systému také dopadl na jedničku: desktop byl v nativním rozlišení monitoru, zvuk zvučel, ethernet si řekl o IP adresu a dostal ji. Spustil jsem balíčkovač HaikuDepot, aktualizoval vše, co za těch pár dnů od vydání Beta5 stihlo dostat novou verzi a začal klienta předělaného na úsporný minidesktop používat tak, jak bych běžně používal svůj ryzenový notebook nebo powerový desktop, jen s tím rozdílem, že ten powerový desktop vypnutý bere trojnásobek toho, co Futro S520 zapnuté.

Hned první aktivita, kterou jsem po Haiku chtěl, trochu narazila. Kdykoliv náhodou na DIIT o tomto systému něco napíšu, v diskusi se objeví dvě výtky:

1. Chybí pořádný akcelerovaný ovladač grafiky pro hardware, který se vyskytuje v současných počítačích.
2. Prohlížeč WebPositive by potřeboval pořádně vylepšit, jinak je jen obtížně použitelný.

Obě výtky jsem vždy ignoroval, leč tu druhou podepisuji v plném znění. WebPositive je prohlížeč založený na jádře WebKit, má tak všechny předpoklady se s moderním webem zdárně popasovat. Na slabém SoC se ale v plné síle projevila jeho nezralost. Když jsem psal text o nástupci notebooku MNT Reform, potřeboval jsem výsledek nějak doručit do redakčního systému DIIT. Nicméně jen přihlašovací stránka se mi ve WebPositive renderovala kolem pěti minut, heslo jsem byl schopen zadat s kadencí znak za patnáct sekund a pokus o login skončí po deseti minutách pádem prohlížeče. Přitom okno browseru bylo kompletně zatuhlé i s ostatními taby, obě procesorová jádra jela naplno a jen pro úplnost dodám, že volné paměti byl dostatek.

Zdroj: autor

Zamířil jsem do HaikuDepotu a našel tam prohlížeč Dooble. To je multiplatformní browser, který funguje v kdejakém systému a jeho jedinou závislostí je Qt toolkit, používá totiž jádro QtWebEngine, tedy v podstatě jádro z Chromia modifikované pro provoz v aplikacích založených právě na Qt toolkitu. Nejen, že DIIT v něm fungoval bezproblémově, psaní textu nemělo viditelnou prodlevu, ale na ukazateli zátěže procesoru bylo patrné, že mu k tomu stačí jedno jádro a i tak fungovalo přepínání tabů. Oba browsery drtivou většinu webů renderují naprosto stejně, kde je rozdíl, dopadá lépe Dooble a tak jsem se i já musel zařadit mezi ty, kdo WebPositive už znovu nespustili.

Totéž ve WebPositive a v Dooble. Zdroj: autor

Samá práce a žádná zábava, to by nešlo. Jenže každý relaxujeme jinak. Někdo hraje hry, někdo brouzdá YouTube a sjíždí sociální sítě, někdo kouká na filmy postahované kdovíodkud. Já relaxuju velmi podivně, takže jsem byl s možnostmi Haiku veskrze spokojen.

Poslední dvě AAA hry, které jsem kdy hrál, byly vydány v roce, jehož číslovka ještě nezačínala dvojkou, od té doby jsou tu pro mě v zásadě dvě možnosti: OpenTTD nebo emulátory a Haiku má obojí. OpenTTD je v repozitáři k dispozici i s několika balíčky alternativní herní grafiky, běží naprosto stabilně, procesor prakticky nezatěžuje ani v nativním rozlišení displeje - ne že bych to na jakémkoliv jiném hardware musel zmiňovat, ale v mé konfiguraci mě to potěšilo.

Zdroj: autor

A pokud rádi emulujete staré počítače či herní konzole, nebudete HaikuDepotu vědět, na co dřív kliknout. V zásadě máte dvě hlavní možnosti: instalovat emulátory jako samostatné aplikace, nebo instalovat core soubory pro univerzální libretro API, k němuž je dostupný frontend RetroArch.

Samostatných emulátorů je k mání pár desítek, jen mé oblíbené ZX Spectrum najdete třikrát (FUSE, Unreal Spectrum Portable, Glukalka). Pravý nášup emulace ale přináší libretro API. To oddělilo frontend emulátoru od backendu, takže celý emulátor jakékoliv platformy je zapouzdřen v modulu nazývaném core, který se skládá z jedné knihovny a tato knihovna řeší jen fungování emulovaného stroje. Nemusí řešit fungování hostovského počítače a systému, grafiku, zvuk, specifika I/O - od toho je tu frontend. Jakmile tedy někdo pro konkrétní systém přeloží frontend, pak se zpřístupní všechny emulátory fungující pod libretro API a těch je aktuálně v HaikuDepotu 78 - Amiga, Atari osmibitové i ST-kompatibilní, všechny osmibitové stroje značky Commodore, domácí i kapesní konzole od Nintenda a Segy Gameboyem počínaje a DreamCastem konče, PlayStation i PlayStation Portable, DOSBox - inu, jen to projít a pročíst mi trvalo hodinu.

PAL a HD video v MediaPlayeru. Zdroj: autor

Co se multimédií týká, přímo v systému je vcelku schopný nativní přehrávač MediaPlayer, který si poradí s hudbou lokální i z online streamu i s jakýmkoliv videem, které zvládne dekódovat ffmpeg a k němu zobrazí titulky ze .srt souboru. Pokud by to i tak nestačilo, tak existuje port VLC či MPlayeru. V mém případě jsem se ale k instalaci navíc nedostal, kvalitní staré béčko mi přehrál i MediaPlayer a cokoliv od 720p výš (a včetně) nezvládal hardware.

Třetí a poslední rekreační činností, které jsem se věnoval, bylo programování. V repozitáři je OpenJDK, přímo v systému je je programátorský editor Pe, který umí v základu zvýrazňovat syntaxi jazyků  C/C++, HTML, Oberon-2, Java, TeX, Rez, Perl a Python, tak jsem jeden večer strávil vrtáním se ve zdrojáku, jímž se už chvíli po večerech bavím. Vše šlo tak, jako to jde ve Windows nebo v mém oblíbeném Slackware Linuxu, nebyl v tom žádný rozdíl, takřka nuda. Editor Pe se mi pak vysloveně zalíbil, ačkoliv skoro všude jinde většinou používám linuxový joe v terminálu, na každé platformě, o kterou zavadím, se snažím najít nějaký pěkný nativní textový editor do okenního prostředí. Ve Windows mám Notepad++, v Linuxu používám Geany, v RISC OS je Textfile, teď si na seznam zařazuju Pe, který vznikl už v době BeOS, původně to byl komerční produkt, ale už dlouhé roky jde o open-source program rozvíjený komunitou.

Zdroj: autor

Na to, abych vyzkoušel všechny možnosti Haiku nebo snad dokonce prolezl celý repozitář HaikuDepot a vyzkoušel, co tam lze najít, na to mi týden zdaleka nestačil. Nebylo to ani cílem - cílem bylo ověřit, zda bych mohl jednoho dne napsat do terminálu v Linuxu poweroff a druhého dne sednout k Haiku a fungovat na něm. Tento experiment se zdařil, v Haiku funguje vše, co od počítače běžně požaduju, pokud zrovna nejsem v práci (kde, jak roky s oblibou říkám, používám to, za použití čehož mě platí). A funguje to svižně - Windows 11 na osmijádrovém Ryzenu takhle rychle neběží. A pokud Haiku takto svižně a bezproblémově běželo i na tenkém klientu, lze se domnívat, že by mohlo spokojeně fungovat i na výkonnějším hardware. Minimálně by určitě zvládlo přehrávat videa s vyšším rozlišením, emulovat novější počítače a konzole a kompilovat Javu rychleji.

Když vezmu, že projekt začal v roce 2001, první Alpha verze přišla až o dlouhých osm let později a k první Beta verzi to trvalo dalších osm let, tak pokrok, kterého systém dosáhl za posledních několik let a několik betaverzí, je fascinují. Zvláště, když svět desktopových operačních systémů je tak nějak už rozdělený, Windows, Mac i Linux se nikam nechystají a další hráč v podstatě skoro nikoho nezajímá. Těch pár vývojářů, kteří do oné množiny nepatří, za mě odvádí výbornou práci. A pokud se jednoho dne dočkáme i stejně dobře udělané verze pro ARM/AArch64 či RISC-V, tak by to mohlo být ještě zajímavé - na novém železe má jistě nový systém větší šanci, než když se pokusí rozčeřit stojaté vody dekády starých platforem.