„Umlkly zvony
Večerním tichem náhle
Sakury voní“

Bez googlení zcela určitě nedám dohromady, kdo toto haiku napsal, nicméně z nějakého důvodu, řekne-li se haiku, naskočí mi v hlavě právě těchto sedm slov. Jsou tam už někdy od gymplu, mozek je úžasné paměťové zařízení. Stejnojmenný operační systém mi naskočí až na místě druhém, protože v době, kdy jsem byl na onom zmíněném gymplu, tak ještě neexistoval.

Tou dobou frčel BeOS: když jsem studium nastupoval, byla to perspektivní novinka, když jsem maturoval, tak to byl už mrtvý kůň. Haiku je jeho open-source pohrobek, čtu o něm roky, občas o něm i píšu, tu a tam ho zkusím ve virtuálním stroji. Jednoho z autorů pravidelně potkávám (tedy potkával jsem, než to zakázali) na jedné osmibitové demopárty. Nikdy jsem v něm ale nestrávil více času.

To si říkáš propagátor alternativních systémů, Martine? Haiku používají průměrné babičky průměrných čtenářů a ty stále lpíš na něčem tak mainstreamovém a fádním jako je Void Linux PPC na ppc64le?

Naštěstí se mi do rukou na rychloopravu dostal notebook, kterému je sice už dobrých deset let, leč obsahuje alespoň Intel Core i5 druhé generace. Jedná se HP EliteBook 8460p, poslední čtyřciferně číslovaný model, než HP přestalo tyto buclíky dělat a přešlo na moderněji designované tříciferné EliteBooky. Má pravda jen 4 GB RAM, ale stačí-li to na lehké brouzdání ve Windows 10, v Haiku to jistě málo nebude. Interní disk se mi mazat nechtělo, vylovil jsem proto ze dna šuplíku na ulici nalezený, autem přejetý SanDisk Cruzer o kapacitě nesmírných 16 GB a pustil se do instalace.

Hned od prvního bootu z instalačního média  je možnost přepnout vše do češtiny, ne že bych to potřeboval, ale hádám, že vzhledem k původně zmíněnému cílení na prarodiče by se to hodit mohlo. Volím tedy tuto možnost. Později se ukazuje, že to sice není stoprocentní, ale rozhodně to není vůbec špatné. Když vezmu v potaz, jak dlouho třeba trvalo Mac OS X než dorazil oficiálně česky, tak je to vlastně výborná práce.

Instalace je jednoduchá a rychlá. Po uživateli se chce pouze vědět odkud kam se má instalovat, pokud (jako v mém případě) žádné „kam“ neexistuje, dojde na výzvu k přerozdělení disků. Hotovo za pár desítek vteřin i s formátem do souborového systému Be a pak už je hotovo tak rychle, že jsem málem ani nestihl udělat screenshot.

Boot, nejen ten prvotní ale i všechny další, je také svižný, desítky vteřin maximálně a to ten přejetý flashdisk nebyl žádný zázrak rychlosti, ani když byl nový. Rozlišení displeje nativní, drátový i bezdrátový ethernet korektně detekovány, zvukovku systém vidí. To jsem ani sám nečekal, čas zkoušet aplikace.

Aplikací číslo jedna, dva a tři je dneska browser. Se systémem instalovaný WebPositive je morálním nástupcem původního prohlížeče v BeOS, který se jmenoval NetPositive. Technologicky jeho nástupcem naštěstí není, je založený na nativním portu WebKitu, čemuž odpovídají i jeho možnosti. Stručně shrnuto, nenarazil jsem na závažnější problém, z drobnějších problémů bych zmínil, že některá videa na YouTube nešla přehrát, aniž by bylo zjevné proč. Prostě jsem se dozvěděl, že to nejde, následný test kompatibility mi oznámil, že vše je v pořádku, ale opět se nic nepřehrálo. Na tento problém je tu ale řešení v podobě pluginu umožňujícího přehrávání YT videí v systémovém media playeru.

Komu by WebPositive nevyhovoval, přímo v repozitáři v aplikaci HaikuDepot najde NetSurf a OtterBrowser. Minimálně nad prvním jmenovaným ale WebPositive schopnostmi vítězí.

Když už jsem to nakousl, zmíním se o balíčkovacím nástroji HaikuDepot. Po instalaci obsahuje dva zdroje a sice Haiku a Haiku Ports. V těchto repozitářích je nabízeno 3088 balíčků, což je sice o řád méně i než ve spíše menších linuxových distribucích, na druhou stranu to rozhodně není prázdná množina. Najdete tu hodně multiplatformních aplikací jako teba VLC, Mplayer, Audacious, LibreOffice, digiKam, Blender, KeePassX, Telegram, DOSBox, gVim a dalších. Je tu i hodně aplikací vyvinutých přímo pro Haiku či původní BeOS, třeba grafický editor Becasso, vývojové prostředí BRIE, nebo multimediální agregátor BePodder. K tomu samozřejmě stovky portů utilit z unix-like systémů, kompilátory (gcc, fpc, sdcc, llvm), skriptovací jazyky (PHP, Python, Lua) a další.

Namátkově jsem z něj nainstaloval dvě věci: dvoupanelový souborový manažer BeFAR (windowsovou verzi používám skoro pětadvacet let) a kancelářský balík LibreOffice.

K druhému jmenovanému není třeba nic zvláštního dodávat, napsal jsem v něm celý tento článek, vypadá a funguje tak, jako kdekoliv jinde – pokud máte/znáte/používáte, pak nezaznamenáte problém. Pokud jste zvyklí na Microsoft Office, ale co – tahle písnička se už hrála mockrát…

První jmenovaný ovšem překvapil. Nejedná se o přímý port FAR Manageru z Windows, ale z větší části o software nový. Ani z githubu jsem se nedozvěděl, jak moc z původního FARu bylo vlastně použito, nicméně vypadá to, že už řadu let na zdrojáky nikdo nesáhl – i přesto je program 64bitový a multithreadový, tedy za svým vzorem v tomto ohledu nezaostává. Pokročilejší funkce ale nemá. Až po notné chvíli mi došlo, že v okně, které se tváří jako plaintextové, kreslí ikony.

Většinu dne normálně trávím v terminálu, v Linuxu v něm udělám rychleji vše, co bych někde pomaleji klikal. Tady jsem v něm ale spíše jen tak bloumal, zkusil jsem si sestřelit zamrzlý přehrávač hudby (neudělal mu dobře OGG stream) a ověřil, že SSH klient je přítomen, funkční a není tak problém se připojit někam, kde to znám a umím používat.

Co takhle narychlo, než si pro EliteBook dorazí majitelé, vyzkoušet dál? Mezi balíčky je sice port Quake II, ale nemám momentálně po ruce původní herní soubory, takže nezbude než věřit, že funguje. Tak alespoň DOOM. Od toho mám sharewarovou epizodu po ruce neustále, nainstaloval jsem tedy GZDoom a zkusil ho. 

Během čtyř hodin experimentování mi spadlo hned několik aplikací (zejména Media Player). Také jsem Haiku dvakrát shodil tak, že padlo jádro a nastartoval debugger – jde ovšem o vývojářskou nightly verzi, takže se na něj za to nezlobím. Ovšem není to systém, na který bych mohl přejít hned zítra ráno a už se nikdy neohlédnout zpět. Jsem zvyklý na své unixové postupy, tady bych se hodně věcí musel učit znovu. Jsem zvyklý, že když chci nějaký program, najdu ho buď v repozitáři (ve Void Linuxu) nebo je pro něj SlackBuild (ve Slackware).

Tady toho spousta prostě není nebo se to musí někde hledat a na to jsem dávno odvyknul (a autoři asi také, proto existuje HaikuDepot). Haiku bych přirovnal k jiným okrajovým operačním systémům, které používají zejména nenároční uživatelé, nebo ti, kteří s tím začali už před dávnou dobou a nebudou přeci měnit každých dvacet-třicet let své návyky – třeba k MorphOS, RISC OS či Arca OS.

Ale na nějakém malém SBC připojeném k televizi si ho představit umím, klidně už zítra. Nicméně to i MorphOS, RISC OS či Arca OS…

PS: Nechce se mi ani věřit, že jsem došel až sem a nezmínil jednu otravnost – Haiku používá pro klávesové zkratky Alt všude tam, kde ostatní systémy používají Ctrl případně speciální klávesu. Asi se na to dá zvyknout, ale minimálně na začátku je to příšerné