UEFI má na Linuxu (a samozřejmě i jiných OS) tu vlastnost, že EFI proměnné zpřístupňuje v logické struktuře v adresáři /sys. Příkaz rm -rf /, pokud jej neznáte, slouží k rychlému smazání disku. Celého disku, resp. celé struktury. To lomítko v něm určuje kořenový adresář celého filesystému, v našem scénáři tedy včetně (U)EFI části počítače.

Aktuální problém linuxového světa je v tom, že prakticky téměř celý (no dobře, řekněme tedy tak 97 % majoritních linuxových distribucí) používá inicializační systém systemd. On to vlastně už není jen init, systemd umí obstarávat stále větší spektrum úkonů, včetně virtualizačních a jiných a v systémech, kde je nasazeno, zpřístupňuje (U)EFI v adresáři /sys pro čtení i zápis. Když pak příslušný mazací příkaz pustíte, „odpálí“ všechno včetně EFI proměnných. A v závislosti na implementaci v počítači tak může „usmrtit“ celý počítač, tedy jeho základní desku (jiné komponenty jako třeba DIMM moduly či optickou mechaniku nějaké UEFI moc netrápí, u notebooků ve stylu „všechno na jednom PCB“ to ale může být hodně velký problém).

Lennart Poettering se k tomu už za systemd vyjádřil. Není dle něj důvod cokoli měnit, tedy zpřístupňovat EFI jen pro čtení. Podobně třeba systemd dává rootovi plný přístup k /dev/sda, protože to má využití a v obou případech je k odpravení celého systému „do věčných lovišť“ potřeba právě onen vědomý úkon. Já bych jízlivě dodal: do chvíle, než nějaký 16letý hacker napíše kód, který využije nějaké bezpečnostní díry k získání práv roota a spustí to na pozadí sám, čistě jen pro tu legraci.

I Matthew Garrett souhlasí s postupem systemd. To nemůže být dle něj odpovědné za to, že daný počítač (základní deska) má nekvalitní a špatně udělanou implementaci UEFI/firmwaru. Systemd je v tomto zkrátka nevinně. Je potřeba lidský faktor k tomu,aby byl problém, ať již faktor špatného správce systému, nebo faktor špatného vývoje UEFI ve firmě, která vám základní desku, počítač či notebook dodala. Stejného destrukčního efektu lze dosáhnout i na Windows.