Úřady v USA chtějí rozšířit své možnosti šmírování na internetu
Návrh, který připravuje Obamova administrativa, oprávněně vzbuzuje otázky ohledně rovnováhy mezi potřebou bezpečí a ochranou soukromí spolu s podporou inovace. Viceprezident Centra pro demokracii a technologie James X. Dempsey k tomu uvedl, že návrh může mít obrovský dopad na základní prvky rozvoje internetu včetně jeho decentralizovaného způsobu fungování. „Oni skutečně žádají úřady o předělání služeb, které využívají výhod jedinečné a nyní všudypřítomné architektury Internetu. V podstatě se chtějí vrátit v čase a zajistit, aby služby na internetu fungovaly podobně jako telefonní síť.“
Vrchní právní zástupce FBI Valerie E. Caproni k tomu naopak uvádí, že změny, které chtějí, jsou postaveny do latě s existujícími zákony. „Nejde nám o rozšiřování našich pravomocí. Hovoříme o udržení našeho fungování a možností vykonávat naši práci pro zajištění veřejné a národní bezpečnosti.“
Jedním z trnů v očích amerických úřadů je společnost Research In Motion, která stojí za „chytrým telefonem“ BlackBerry. Ten umožňuje zasílat e-maily šifrovaně a američtí šmíráci zatím neumí do této komunikace proniknout. Návrh by měl zajistit, aby všechny komunikační služby měly v podstatě „zadní vrátka“ pro americké úřady, které se tak kdykoli mohou dostat do obsahu sdělení. Prakticky se jedná o rozšíření již existujícího zákona z r. 1994 (tzv. „Communications Assistance to Law Enforcement Act“), podle něhož telefonní operátoři a provozovatelé širokopásmových sítí musí tato zadní vrátka poskytovat (na vyžádání předat obsah požadované komunikace). Zákon počítá s (tehdy) budoucím přechodem z analogových na digitální sítě, nepočítá však s koncovými zařízeními a samotnými službami provozovanými na takových sítích. Na telefonní síti se dalo v podstatě jen telefonovat a ani odchytávání obsahu komunikace modemů po takové síti není problém. Problémem je komunikace na takových sítích provozované „koncovými body“, které tuto komunikaci šifrují. Něco jako kdybyste se po telefonu domlouvali způsobem, kterému nikdo jiný než oba účastníci hovoru nerozumí.
Problematické je také odchytávání komunikace ve službách postavených na peer-to-peer technologii. Nad takovou komunikací totiž nemají samotní provozovatelé sítí kontrolu, neboť neexistuje „centrální bod“, který lze přimět k prozrazení obsahu přenášených dat. Data proudí různě mezi jednotlivými uzly a jeden provozovatel sítě nikdy nemá přehled o všech komunikačních tocích nutných k sestavení obsahu předávané zprávy.
Návrh obsahuje několik základních bodů:
- Komunikační služby, které zprávy šifrují, musí obsahovat způsob, jak komunikaci dešifrovat (zde je zřejmě míněno „musí obsahovat zadní vrátka“, aby je mohl dešifrovat ne jen zamýšlený příjemce, ale i „americký čmuchal“).
- Poskytovatelé se sídlem mimo USA, kteří provozují své služby i na území USA, musí mít v USA pobočku, po níž by příslušné úřady mohly požadovat odchytávání komunikace.
- Vývojáři softwaru umožňující P2P komunikaci, musí předělat své služby tak, aby bylo možné komunikaci odposlouchávat.
Zvláštní otazník visí nad druhým bodem. Nařízení totiž může mít vliv i na tvůrce softwaru, kteří nezamýšlí vůbec na území USA podnikat. Internet však nelze jednoduše „dělit“ na území, jde o globální komunikační médium a někdo, kdo vytvoří software, z principu nemůže mít moc nad tím, kdo jej bude kde používat, a to ani v případě, že dá do licenčního ujednání klauzuli typu „nejste oprávněni používat tento software na území USA“ (je to jen kus věty, jejíž dodržování nelze fyzicky vynutit pouhou její existencí). Mohlo by to nicméně zbavit tvůrce softwaru odpovědnosti a povinnosti vytvořit v USA pobočku a poskytovat americkým slídilům požadovaná data. Americké úřady se však této situace chtějí vyvarovat. Filtrace (cenzura) služeb je pro ně spíše kontraproduktivní, oni do té komunikace potřebují vidět (lepší, než když se někdo s někým nebude moci domluvit, je vědět o tom, na čem se domluvili). Proto nepodporují snahy jiných oblastí (jako je Dubaj), kde RIM hrozí blokováním provozu BlackBerry. Každopádně Orwellovy vize jsou zase o krok blíž a tři věci jsou naprosto jasné:
- Schválením takovéto legislativy půjde o zatraceně velký krok.
- Živlům, kteří operují mimo zákon a na něž úřady nutnost přijetí takových návrhů svalují, to stejně neublíží. Když budou chtít komunikovat tak, aby se to americké bezpečnostní a jiné úřady nedozvědí, udělají to, zákon nezákon.
- Z výše uvedeného vyplývá, že negativní dopad to bude mít zase jen na běžného člověka.