Už víme, jak to je s 33 GB v jedné vrstvě na Blu-ray
Tím pudlíkem je signálové zpracování PRML (Partial Response Maximum Likelihood), které Panasonic a Sony pro potřeby Blu-ray upravili do i-MLSE rozhodovacího indexu (Maximum Likelihood Sequence Estimation). Ne, opravdu se nebudeme pokoušet k tomu vykouzlit nějaký český překlad, ale zkusíme vysvětlit, o co vlastně jde. Nyní slouží pro vyhodnocení úrovně signálu tzv. jitter, který pomáhá obvodům určit, kdy sejmutý signál značí opravdu změnu a může tak dojít k zaznamenání „0“, nebo „1“. Podle toho je také nastavena minimální délka pitu, která nesmí být menší, než určuje specifikace, jinak by dekódování nefungovalo. Asi není třeba dodávat, že celé to běží v reálném čase. PRML je ale cestou, jak z této „šlamastiky“ ven.
Je to jakési rozhodování přímo na základě odhadu z přijímaného signálu, kdy se změna stavu ještě vyhodnotí jako nepodstatná a kdy už jako ta, která značí změnu logické úrovně. Zkrátka je tu nový algoritmus pomáhající dekódovat zaznamenaný signál, který umožní zvětšit kapacitu jedné vrstvy při relativně obdobně snadném rozhodování o chybových stavech a připravovaná specifikace pro 3vrstvé BD-R už s i-MLSE bude opravdu počítat, placka tak bude mít kapacitu téměř 100 GB. Nutnou podmínkou bude však aplikace nového firmwaru, modrofialový laser s vlnovou délkou 405 nm s numerickou aperturou 0,85 měnit nebude třeba. Sony slibuje, že to rychlostně současné čipsety už zvládnou, z toho však máme asi největší obavy, protože ve starších přehrávačích zřejmě tak rychlé čipsety nebudou a otázkou jistě bude i hranice jejich schopností, jak rychle bude možné Blu-ray číst.