Finta spočívá ve skutečnosti, že Eircom, jak se onen největší irský poskytovatel připojení k internetu jmenuje, vůbec není žádná malá ryba (do roku 1999 býval státním monopolem, v roce 2006 zaujímal 49 % širokopásmových přípojek do internetu). Přesto se tato ryba zalekla soudních tahanic, v nichž měla možnost dokázat neoprávněnost požadavků zábavního průmyslu a aby měla klid, jednoduše přistoupila na hru hudební asociace. IRMA tak bude moci tlačit na další menší poskytovatele a hrozí nebezpečí, že opět uspěje. Bez nutnosti přihrávat kapříky do kapes politiků se jí daří rovnou zavádět do praxe to, co ve Francii ústavní soud zamítl – odpojení bez soudu na základě tvrzení jedné organizace.

Dohoda mezi IRMA a Eircomem byla podepsána už v únoru loňského roku, jenže pak vyvstala otázka ohledně soukromí ve vztahu k IP adrese. Tu řešil soud v Dublinu, který minulý týden došel k závěru, že v tomto případě není IP adresa osobním údajem. Soudce Peter Charleton mimo jiné zmínil, že je naprosto v pořádku, pokud bude Eircom fungovat jako orgán podporující zákony a ústavu a že toto očekává jak od jednotlivců, tak od společností. Dodal, že internet je jen formou komunikace, která nijak zákony nezměnila a že to, co je obvykle nelegální, se nestává legálním jen proto, že se to děje na internetu.

Vrchní šéf IRMA Dick Doyle se nechal slyšet, že je rozhodnutím soudu velice potěšen už jen proto, že na něj čekal 6 měsíců, po které nemohla smlouva s Eircomem platit. IRMA přejde bezprostředně k naplnění a implementaci dohody, což otevře cestu k přesvědčování dalších poskytovatelů připojení, aby dohodu uzavřeli také.

V IRMA si nyní jistě pobrukují starou známou „dobrá věc se podařila, hrubá síla zvítězila“.