Videohry versus skutečný svět: liší se ještě vůbec v něčem zásadním?
Nedávný průzkum v USA ukázal, že 82 % lidí do 30 let má přístup k nějaké herní konzoli a pokud se někoho z nich zeptáte, zda dá přednost reálnému sportu, nebo jeho elektronické alternativě, více než 70 % si raději zahraje videohru. Pojďme se podívat, jaké jsou největší odlišnosti, které mezi tyto dva světy stále staví pomyslnou bariéru.
Když na videohry přijde víc lidí než na fotbal...
Za prvé, zjevný rozdíl mezi realitou a videohrami je, že tradiční sportovci potřebují dva týmy lidí, které hrají proti sobě na společném fyzickém místě a vyžadují mnohem více fyzické aktivity. Ale u videoher hráči dokonce ani nemusí být fyzicky přítomni, a přesto mohou hru bez potíží hrát. Vše, co potřebují, aby si proti sobě zahráli prakticky jakoukoliv hru, je připojení k internetu.
Na druhou stranu, na soutěžní herní scéně přibývá turnajů, kde jsou hráči fyzicky přítomni na jednom místě. Například na turnaji Intel Extreme Masters Katowice 2017 bylo fyzicky přítomno neuvěřitelných 173 000 diváků. Dalších 46 milionů sledovalo živý přenos na internetu z pohodlí svých domovů. Takovou účastí publika přímo na místě se nemůže pochlubit ani finále fotbalové Ligy Mistrů!
Herní aktualizace a patche vždy zamíchají strategií
Druhým velkým rozdílem je samotná hra. U tradičního sportu dochází u zavedených sportů zřídkakdy k zásadním změnám. Fotbal bude vždy fotbal. Jednou za deset let se mohou vyskytnout malé rozdíly, ale v podstatě bude hra vždy stejná: dva týmy o jedenácti lidech se střetnou na hřišti, aby vstřelily co nejvíce gólů. Totéž platí i pro ostatní nejpopulárnější sporty.
Avšak u videoher existují velmi často malé nebo velké aktualizace hry, které mění základní způsob, jakým se daná hra hraje. Aktualizace mohou přinést nové herní postavy nebo vylepšení silných stránek těch stávajících či příchod nových, schopností šampionů a zbraní. To nutí hráče, aby byli flexibilní a aktualizace hry začlenili do tvorby svých strategií.
U elektronických protějšků skutečných sportů pak postupným vývojem dochází k různým změnám parametrů a také ke stále realističtějšímu zpracování, jak na straně grafiky, tak na straně fyziky.
Mohu se hraním videoher zlepšit v reálným činnostech?
Samozřejmě, pokud se bavíme o některých hrách a průběhu hraní, najdeme některé výjimky, u nichž se videohra od reálné hry tolik neliší. Může jít o deskové hry, u nichž již od středověku kralují šachy, nebo různé karetní hry, ať jde o Magic The Gathering a jeho digitální protějšek MTG Arena, nebo stále populárnější poker, kde řada profesionálních hráčů začínala s hraním online pro zábavu.
Všem těmto hráčům pak kraluje Chris Moneymaker, který se úspěšným hraním na internetu kvalifikoval na jeden z hlavních živých turnajů, kde dokázal zvítězit. Podobný přechod od online hraní k mistrovství v reálné hře zcela jistě nemůžeme očekávat u ledního hokeje nebo fotbalu. Ačkoliv i zde existuje pár „obojživelníků“, například úspěšný fotbalista Jakub Jankto patřil svého času k české špičce esportu, navíc nedávno založil svůj vlastní profesionální tým.
Fotorealistická grafika versus nereálné světy a problémy
Průměrný hráč tráví 6,5 hodiny týdně hraním videoher stejného či jiného druhu, od herních aplikací, jako je Roblox, po dobývání celých světů jako ve World of Warcraft. Miliony hráčů, ať už pracují společně s týmem nebo jsou vlci samotáři, věnují hraní hervíce než 20 hodin týdně na osobu. To je spousta mozkové kapacity, která se věnuje řešení falešných problémů.
Když hrajeme třeba Fallout, víme, že svět, ve kterém žijeme, není jaderná pustina, kde se musíme ohánět, abychom přežili, ale protože vývojáři hry se opravdu snažili hráče do hry vtáhnout, dokážeme si představit, jak se tímto světem pohybujeme, jako by to bylo skutečné. Dá se říci, že s rozvojem grafiky můžeme očekávat, že stále více hráčů bude svou bystrost věnovat řešení nerealistických situací. Nelze ovšem hodnotit, zda je to dobře, či špatně.