Platí to všeobecně. Je jedno, jestli máte doma 30×20 cm fotografie dělané ve fotolabu v roce 1993. Dnes vám stačí průměrný skener a z negativu vytáhnete fotografii daleko kvalitnější. Když Mike Oldfield po 25 letech remasteroval své první album Tubular Bells, nevzal již vydaná CD a nezačal se v nich digitálně hrabat. Ne, vzal originální magnetické pásky ze 70. let a znovu je digitalizoval. Když George Lucas chystal do kin na konci století digitálně vypucovanou a upravenou podobu původní trilogie Hvězdných válek, také sáhl po originálních negativech a na nich založil své úpravy (povzdech: to jen malý český človíček z NFA nezadá vytvořit Blu-ray na dokonalém skenu negativu (u kterého by možná i pan Vláčil slintal), ale vše nechá zprasit do podoby technicky nedokonalého desítky let starého pozitivu).

Toto vše ale v podstatě platí i o domácích záznamech z první, druhé či třetí ruky. Před pár lety jsem se o tom přesvědčil, když jsem porovnával 15×10 fotky z labu z konce 90. let s čerstvými skeny týchž negativů na Epsonu V500, skeneru na ~5 500 Kč. Nejenže lab v 90. letech snímky dost ořezal, ale trpěly na slité tmavší odstíny, ostrost nijaká a tak vůbec. Sken negativu na obyčejném plochém skeneru s 3,4Dmax byl asi o deset řádů kvalitnější. Jak by teprve dopadl sken na speciálním kinofilmovém skeneru s 4,8Dmax nebo nedejbože na bubnovém skeneru, to raději ani nedomýšlím. Každopádně u negativů se tak nějak dá očekávat, že se v rodinách nevyhazují. Často ale "na smetišti" končí staré VHSky s různými "TVripy" či kopiemi z videopůjčoven.

A to má vše několik specifik. Za prvé tyto kazety často oplývají nějakým unikátním prvotním dabingem či rychlodabignem. Zatímco uloz.to a podobné služby jsou "zasviněny" běžnými DVDripy s "odporným Mahdalovským pokusem o překlad a dabing", tak tyto původní perly neseženete. Jakkoli by si člověk musel chtě nechtě myslet, že třeba 20 let stará VHSka prostě už přehrát nepůjde, opak bývá pravdou. O tom jsem se v těchto dnech přesvědčil sám.

Demonstruji vám to na jednom případu. V roce 1994 jsem při celkem ten den nekvalitním (= lehce zrnícím) TV signálu nahrál z tehdy mladé TV Nova film "Fantastická cesta", a sice na tříhlavém VHS videorekordéru Panasonic NV-J30 HQ. Odhadem byl během let 1994 až 1999 tak 10× přehrán, ale jinak ta kazeta jen tak stála mezi dalšími a vesele se jí prokopírovával záznam mezi jednotlivými vrstvami pásky tak, jak tomu u magnetických pásků bývá. Samozřejmě u profi pásků to byl problém menší a toto byla VHS kazeta ABCD Video používající (polo)profi pásek BASF SHG.

 

Přepnutí záznamu z 768×576 do 384×288 nejenže odstranilo jakýkoli potenciální problém s prohozeným půlsnímkováním, ale nějakým záhadným způsobem vyřešilo i dropování snímků. Zkrátka a dobře, v polovičním PALu najednou šlo film z VHS kazety na BT878 kartě zdigitalizovat. Výsledný záznam jsem tehdy uložil do DivXu 5.0 s Ogg Vorbis zvukem v Matroška kontejneru. Nyní, po 8 letech jsem se k této kazetě se stejným videorekordérem, ale jinou TV kartou vrátil.

Před 4 lety jsem na internetové aukci koupil za 100 Kč hybridní TV tuner s čipem Philips SAA6752 (srovnejte s cca. 4 500 Kč za Aver TV 302 z roku 2002). Tato karta i videorekordér byly posledních pár let prakticky nepoužity, ale byl jsem požádán o digitalizaci několika domácích videokazet, takže jsem potřeboval nejprve otestovat grabovací postup. Přeci jen už nesedím ve Windows 98 a nemám BT878 kartu. Došlo tedy na nový TV tuner, stejný videorekordér LG LV999, stejnou VHS kazetu s filmem Fantastická cesta, která posledních 8 let proležela v krabici ve sklepě (!) a Windows XP SP3 s VirtualDubem v aktuální verzi.

A nestačil jsem se divit. Tak jako u skenování negativů před pár lety, i nyní mě použití novější TV karty s lepšími A/D převodníky a lepším řídícím čipem přinutilo hledat bradu na zemi. Ano, záznam je zjevně ještě více zašumněný, než bych čekal, to je prostě daň za stáří záznamu 18 let, ale však posuďte sami.

• Zdroj: TV nova, 13.3.1994 16:40, pásek BASF SHG (ABCD Video)
• Vlevo: digitalizace 2004: Aver TV 203 (BT878), 384×288, Divx5+OggVorbis/MKV, 700 MB
• Vpravo: digitalizace 2012: CTX946 (SAA6752), 768×576@960×720*, x264+OggVorbis/MKV, 4 480 MB

* Záznam šlo tentokrát pořídit ve FullPALu. Protože x264 tyto TVripy v nízkém rozlišení moc nechutnají (poztrácí haldu detailů bez ohledu na bitrate prostě proto, že 576 bodů nic neznamená, reálně VHS nahrávalo podstatně méně obrazových řádek a to x264 nemá rád), je potřeba zvýšit rozlišení, aby zůstal zachován přirozený šum/zrnění záznamu - ono to není vysloveně negativum, je to ekvivalentní "film effectu", resp. umělému přidání zrna, které se u filmů často aplikuje. Upscaling z PALu jsem tedy provedl osvědčenou metodou "rozlišení × 1,15-1,25 s následným doostřením". Na statickém snímku to možná vypadá trochu divně, ale v pohybu je to přirozené. Záznam z roku 2004 je zvětšen na 960×720 pomocí Lanczos3 filtru, pochopitelně bez doostření (tj. tak, jak by vypadal, kdybyste si pustili ten 700MB soubor v přehrávači).