Vyjádření České protipirátské unie k článku „Objednala si Česká protipirátská unie kampaň v seriálu „Ulice“ na Nově?“ zveřejněné na stránce www.diit.cz dne 1.3.2011

Česká protipirátská unie (ČPU) nerealizuje svou protipirátskou kampaň prostřednictvím seriálu „Ulice“ vysílané televizní stanicí Nova a ani si neobjednala či jiným způsobem neiniciovala případnou propagaci ČPU, jejích aktivit, cílů či záměrů v tomto seriálu. ČPU nemá a neměla vliv na výběr témat či tématu ani se nepodílela na způsobu pojetí a zpracování motivu „pirátství“. Produkce seriálu si vyžádala od ČPU jednorázovou konzultaci, ke které však scénáristé v dosud odvysílaných dílech nepřihlédli. Události líčené v seriálu „Ulice“ nezobrazují pracovní postupy České protipirátské unie ani řešené případy a nevyjadřují názory či cíle ČPU.

Pojetí a zpracování tématu „pirátství“ v uvedeném seriálu stejně jako výběr a akcentaci určitých jevů spojených s pirátstvím považujeme za určitou autorskou licenci při dramatizaci díla, které rozhodně striktně neodpovídají skutečnosti resp. obvyklému průběhu řešení případů porušování autorských práv k filmům. S ohledem na zaměření seriálu, který si jistě neklade za cíl přesně zdokumentovat postup policie a jiných orgánů v případech porušení autorských práv, ale tento motiv využívá k dalšímu rozvíjení osudů svých hrdinů, je pochopitelné, že seriál nezobrazuje všechny úřední postupy a úkony orgánů činných v trestním řízení včetně vydání příkazu k domovní prohlídce, podání vysvětlení, výslech svědka jako neodkladného a neopakovatelného úkonu, výzvu k vydání věci apod. Avšak přítomnost a hlavně způsob jednání osoby, která sama sebe představuje „já jsem z protipirátské unie“ je zcela mimo realitu. ČPU neprovádí domovní prohlídky, nezpracovává úřední protokoly, nevyhotovuje znalecké zkoumání zajištěných počítačů apod. Obdobně neodpovídají skutečnosti termíny jako „protipirátská policie“ či „zabavit počítač“.

Tvrzení autorů článku, že stahování filmů je legální, je nesprávné, mylné a zavádějící. Drtivá většina aktů stahování je dávno za hranou toho, co autorský zákon a obecné právní předpisy dovolují. Institut tzv. volného užití je průlomem do jinak výhradního práva autorského, a je možné ho využít jen za určitých podmínek. Především se musí jednat o dílo již zveřejněné, účelem zhotovení rozmnoženiny není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu a kopii si uživatel zhotoví pro svou vlastní osobní potřebu. Zároveň však každý akt zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu musí vyhovovat podmínkám tzv. třístupňovému testu a obecným právním předpisům. Těm však současné masivní stahování z nelegálních zdrojů a v přímé návaznosti na protiprávní a trestné jednání jiných osob rozhodně nevyhovuje. Takové stahování není v souladu s autorským zákonem neboť je v rozporu s běžným způsobem užití díla a jsou jím nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Občanský zákoník pak zakazuje výkon práv způsobem, který zasahuje do práv a oprávněných zájmů jiných, včetně výkonu práv v rozporu s dobrými mravy, stanoví odpovědnost za způsobenou škodu, a to i za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům, a zároveň přikazuje počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. Zároveň však není možné zaměňovat pojmy nelegální či protiprávní s pojmem trestný. Stahování chráněných děl bez souhlasu držitelů práv je ve většině případů nelegální, ale až na výjimky nejde o jednání trestné.