Podíváme-li se na statistiky tržního podílu prohlížečů StatCounter, pak pět nejpoužívanějších prohlížečů (Chrome, Edge, Safari, Firefox a Opera) dohromady z celku ukusují 95.4 procenta. Ve zbytku, který je tamtéž označen prostě Other, pak ještě poněkud vystupuje s 1.62 % Brave a všem ostatním browserům dohromady musí stačit tři procenta. Kdybychom tato tři procenta vzali, na vše ostatní zapomněli a předstírali, že to je celek, pak prohlížeč Wayfarer by v tomto celku stejně spadl někam do Other. Proč?

Wayfarer je webový prohlížeč určený pro operační system MorphOS. To je jeden z moderních nástupců kdysi slavné Amigy, který vznikl počátkem tohoto století jako system pro turbokarty s procesory PowerpPC, které se daly do Amigy (původně vybavené procesory Motorola 680x0) pořídit. Od verze 2 je nicméně určen pro počítače, které jsou vybaveny PowerPC nativně - nejdříve fungoval na strojích Pegasos I a Pegasos II, následně na miniPC Efika 5200, od verze 2.4 pak byla postupně přidávána podpora pro počítače Apple vybavené procesory G4 či G5 a grafickými kartami ATI/AMD a v současné době pak lze MorphOS spustit i na dalších PowerPC deskách jako je Sam460, AmigaOne X5000 či zcela nově Mirari.

Již tento výčet svědčí o tom, že to není zrovna system, který byste si mohli pustit na svém běžném notebooku a to jsme se ještě nedostali k ceně - k té se dostáváme nyní. MorphOS 1.x byl pro majitele turbokaret, na nichž běžel, zdarma. MorphOS 2.0 pak přišel s cenovkou 150 eur, po dvou letech zlevnil na 111 eur a tuto cenu držel až do roku 2017, kdy zlevnil na současných 70 eur. Z této základní ceny existují výjimky pro konkrétní počítače, například na mé Sam460LE jsem zaplatil „pouze“ 49 eur. To pouze je v uvozovkách zcela záměrně, protože například s Amigou taktéž kompatibilní AROS rozeběhnete na většině obyčejných PC a nestojí nic.

Všechny tyhle factory dohromady poměrně zřetelně omezují množinu lidí, kteří měli důvod si MorphOS pořídit. Neoficiální počítadlo říká, že prodaných licencí je něco přes šest tisíc. Jelikož licence je pevně svázána s hardwarem a osobně znám lidi, kteří mají legálně licencovaný MorphOS na dvou a vice strojích, pak uživatelů bude tak něco mezi polovinou a dvěma třetinami. Jak asi může vypadat prohlížeč, který někdo vyvíjí pro čtyři-pět tisíc lidí?

Dvě okna Wayfareru na samostatné obrazovce. Zdroj: autor.

Vlastně až překvapivě dobře. Po vzniku a zániku několika předchůdců (Sputnik, Orygyn) přišel v roce 2020 Jacek Piszczek s vlastním projektem a jeho Wayfarer se velice rychle se stal hlavním browserem platformy. Je založen na webovém jádře WebKit, konkrétně na WebKitGTK a jeho nejzásadnější vlastností je, že je udržován na velmi aktuální verzi tohoto jádra - kupříkladu aktuální verze 10.1 z druhého červnového týdne je založena na WebKitGTK 2.48.3 z 28. května. V jednom člověku opravdu úctyhodný výkon - za čtyři a půl roku, přesněji padesát šest měsíců existence, bylo vydáno devadesát menších či větších releasů.

Prohlížeč nemá problém s webovým rozhraním sociálních sítí či nejrůznějších online kecálků, v přestrojení za mobilní Safari přehraje videa z YouTube, co jen slabá PowerPC jádra dovolí a navíc rovnou od instalace blokuje reklamy, což na cílovém hardware činí brouzdání webem alespoň trochu snesitelným. A při tom všem je Wayfarer i jeho sesterský projekt mailového klienta zvaný Iris narozdíl od MorphOSu samotného zdarma. Celoživotně říkám, že nejlepší hardware je takový, který autor dělá proto, aby pokryl nějakou svoji vlastní (nejlépe softwarovou, nikoliv politickou) potřebu a tady se to jasně demonstruje - pro slávu či peníze by to těžko u platformy s maximálně řádově tisíci uživateli někdo dělal.