Jistě netřeba obšírněji rozebírat, k čemu může být taková karta dobrá. Její jediný rozdíl oproti dosavadním SDXC kartám, je právě nově nejvyšší kapacita, která znamená možnost uložit daleko více videa, fotek či čehokoli jiného. A zvráceně škodolibě řečeno také znamená, že o násobně více dat oproti menším kartám můžete samozřejmě také přijít (ať již kvůli selhání karty, nebo proto, že ji někde zapomenete.

Spíše je tohle vhodný moment na vzpomínání. To kratší vzpomínání se týká akce Photokina 2014, kdy SanDisk představil světově největší 512GB SDXC kartu. Nyní o dva roky později na Photokině 2016 tedy představuje 1TB SDXC kartu. Znamená to snad, že na Photokině 2018 bychom se mohli dočkat 2TB a na Photokině 2020 4TB SDXC karty?

To první je klidně možné, to druhé už ne. Když jsme si v roce 2009 standard SDXC představovali, zněla 2TB hranice kapacity jako sen. Dnes jsme na polovině a 2TB SDXC karta se může během pár let skutečně stát realitou. Změny se samozřejmě mohou konat, není žádný důvod, proč by SD karta nemohla mít kapacitu vyšší než 2 TB. Souborový systém exFAT v tomto není omezen, jeho kapacita oddílu končí na (teoretické) hranici 128 PB, ač doporučeno je držet se do 512 TB.

Uvidíme, jak dlouho to SanDisku potrvá od zkušebních prototypů k reálným kartám na trhu. Můj foťák by na tuhle 1TB kapacitu hypoteticky dostal až 70 tisíc fotek. Co váš?