Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
Teda, to muselo dát příšernou práci, a přitom taková blbost, co?
Mať ovládače pre dosku DP35DP, tak si ho nainštalujem. V PC, sktorá má dosku 845AD NT4.0 ide, ale bez zvuku a P4 1/1 nič moc. Virtual nikdy nie je to isté čo OS na reálnom HW. Zaujímalo by ma čo je dnes viac na tom G3 "použiteľné". Mac, alebo NT 4.0? Na NT 4.0 som mal ako 2. OS na svojom prvom PC, tak do dnes ho z času na čas spustím (len vo VB to nie je ono). Keby sa do NT 4.0 dalo doinštalovať niečo na spôsob Kernel-Ex-a...
Pojde na tom G3 asi rozchodit aj Linux. Neviem ale, ci to bude pouzitelne.
Svojho casu som zobral zaklad Gentoo z nasho byvaleho firemneho servera a prekompilil nad tym cely vtedy novy Slackware 13.37. Nejaku dobu tie repa aj boli verejne, ale potom server prisiel o miesto v serverovni a PPC port slacku teraz drzi niekto iny.
Build pre G3 a G4 new world mac je identicky (a ak sa pouzije pre G5ku buildnuty kernel, tak 32bitovy userspace pobezi aj na G5ke), akurat sa nesmie zapnut podpora vektorovych instrukcii. Tie G3jky nevedia.Ten build som skusal rozbehat aj na G4rkovom PowerBooku. Bola to ale taka divna doba. Kernel uz presiel na UMS a podstatna cast radeonackych driverov vtedy este vyzadovala KMS.
Takze sa na grafiku muselo ist cez framebuffer a to vobec nebolo dobre. G4rka ma uplne mizerny pamatovy subsystem, takze nechat procesor kopcit hromady dat znamenalo zakillovat cely systemovy performance.
Vtedy som cely ten effort zarezal, lebo rv350 bola v radeonackom driveri na kill liste a jej podpora mala byt vypustena. Bez UMS drivera nemalo zmysel sa o nic snazit. O par rokov neskor som ale prisiel na to, ze tu podporu nevypustili, pretoze sa ukazalo, ze po naimplementovani podpory rv400 (?) uz bolo trivialne pridat a zachovat podporu rv350.
To je fór? NT 4.0 Microsoft naprogramoval kromě x86 i pro PowerPC, DEC Alpha a MIPS. Nic z toho se neujalo.
Tiež som mal pocit, že NT 4.0 bol aj pre PPC.
Ano, byl a je o tom zhruba tak dvě třetiny textu článku, pod nímž komentujete :-)
Takže jsem nějak nepochopil, proč.
Už som pochopil. Podstatný je výrobca PowerPC. Ak ho vyrobila Motorola a dala do neho ARC vhodný pre NT, tak šiel na tom NT. Ale U Apple to nešlo, lebo používal OpenFirmware.
Co si ten článek už přečíst? Procesor byl stejný, lišil se jen BIOS (a ten šel přehrát):
"Pokud si tedy uživatel pořídil například počítač od Motoroly (nebo Motorolou navržený a prodávaný pod jinými značkami, například jako Bull), musel si vybrat, zda bude chtít používat AIX nebo Windows NT a flashnout správný firmware, nebo ho při změně systému pokaždé přeflashovat, nebo zavést jedním firmwarem druhý z diskety a z něj teprve spustit operační systém."
Alpha apod. skončily, protože Intel Itaniem všechno zabil. Do té doby ale fungovala, ve vybraných aplikací (pro které byla určena ve workstationech) i dvojnásobný výkon proti x86. Navíc měla day-1 high-performance podporu x86-32bit (mám ji doma, testovali jsme ji). Další architektury MS prostě zkusil, páč je to primárně softwarová firma.
Ono se to prodávalo. TN byla základní volba na nejnižší řadě SGI s Intel PIII i na MIPS, vyšší jely na IRIXu. Stejně tak TN byla alternativa pro Tru64 Unix a to nejen pro nižší modely. Narozdíl od MIPS byla dřív i alternativa v Linuxu pro Aplha, ale firma ji dlouho nepodporovala. U toho Power bylo víc OS, záleželo zda šlo o Apple, IBM, pracosvní stanice Motorola či jiného výrobce a nebo turbo kartu v Amiga. Jen samotné IBM mělo několik OS. Jinak ta podpora nebyla dělaná pro NT 4.0, ale začalo se s tím od 3.1 a hodně v 3.5x. A co vím, měly snad být i NT pro Itanium.
Jen pro doplnění - RISC a VLIW CPU zabil NexGen (a AMD potom, co NexGen koupilo). Ten jako první přišel s koncepcí CPUčka s front-endem, co dekóduje x86 instrukce do interních mikrooperací, které se následně provádějí na RISC-like jádře. Což de facto odstranilo veškerá historická mikroarchitekturní omezení x86 a celou platformu do jisté míry "osvobodilo", byť přibyla nutnost designovat front-end tak, aby zvládal jádro efektivně "krmit" mikroinstrukcema, jak se zvyšovaly výkony samotných jader.
Intel tohle řešení adoptoval od P6, AMD pak NexGen koupilo komplet, de facto stoplo vlastní vývoj a počínaje K6 jde o řeší, co vychází od NexGenu, ne od K5 AMD.
Jakmile došlo k tomu, že x86 CPU náhle šlo škálovat k výkonům RISC konkurence, ale se zachováním obří rozšířenosti + zpětné kompability, RISC a VLIW konkurence se vydala cestou pomalého umírání. Tam zase přichází ke slovu AMD, co nakonec spojilo týmy, co získalo akvizicí NexGenu a přetáhnutím lidí ze zrušeného vývoje Alphy, aby přišli se standardem AMD64, co rozšířil původní i386 na 64bitovou variantu. Tím došlo k definitivnímu pohřbu RISCu v mainsteam aplikacích do dvojhrobu s Itaniem.
Na jednu stranu ty architektury umřely, na druhou stále žijí v amd64. V případě firmy AMD dokonce i fyzicky lidé, co dělali Alphu. Podobně PowerPC žije v AArch64 (arm64), viz podobnost s ním více než s MIPS (a 32bit ARM), níže v diskusi https://hardware.slashdot.org/story/24/07/12/2012230/linus-torvalds-says...
Není divu, Apple - spoluautor PowerPC - se podílel na návrhu AArch64.
Kdyby jen to. Původní Athlon měl licencovanou EV6 sběrnici z Alphy. Applovskou implementaci arm64 pak dělali lidé z P.A. Semi, co též do té doby dělali CPU, co vycházela z PowerPC.
A díky za odkaz.
PowerPC žije v IBM serverech a stále se vyvíjí. Zatím poslední CPUs vyšly v roce 2021 a připravuje se nová generace. IBM je tlačí i cenou, takže by mohlo i ekonomicky dávat smysl to koupit.
Blbost, někdo si tu plete velké POWER od generace 10 Power a PowerPC. Instrukčně sice stejné, ale ne výkonem. PowerPC 601 je z roku 1993 to časově cca odpovídá POWER2 - 1992.
PowerPC 601 121 mm2 - 2,8 m. tranzistorů. POWER2 je multičip 23 m. tranzistorů - 1215 mm2. PowerPC řada u IBM skončila (u Motoroly taky), Power dál jede. PPC existuje dál, ale bez vlivu IBM a nějak se nevyvíjí a je v pozici levných jader jako ARM a MIPS pro síťové prvky a podobně.
Velký POWER a PPC se vyvíjely paralelně u IBM i Motoroly a technicky šlo o tři instrukčně příbuzné řady. Na vývoj měla vliv taky Apple. Existovaly pracovní stanice i servery na PPC, ale šlo o nižší řady serverů, střed až top tvořily velké POWER. Nad tím má ještě IBM mainframy Z. Power i Z se nadále vyvíjí.
Ne tak úplně. PowerPC G5 byl už jen ořezaný serverový POWER. Nebyla nálada na pokračování vývoje procesoru pro desktop a laptop (proto ty to odnesly).
Celou dobu PPC vycházely z POWER. S jednou vyjímkou. Altivec se porvé objevily u PPC a až pak ji POWER přijal. PowerPC se objevily mezi POWER 2 a POWER 3.
Ještě POWER 32 měl hodně velkou plochu a nízké takty, ale POWER 2 už byl hodně jiný a poslední masvně multičipové monstrum byly POWER 5. Od té doby to jsou max 2 čipy v patici. Čili podobnost PPC a POWER je velká od 3. Ale vnitřně byly POWER značně širší a masivnější než PPC.
PPC 620 a POWER3 byly hodně podobné, oba uměly multithreading, používaly tytéž vykonávací jednotky, ale rozdíl byl v počtech. Oba měly 3 ALU, ovšem 620 měla po jedné Load/Store a FPU, zatímco P3 je měl po dvou. Takty 620: 150 - 200 MHz / P3 200 - 222 ale P3 II už 333 až 450 MHz. Velký rozdíl. A plno další detailů v cache a podobně. Co bylo společné, oba procesory už nebyly 32/64 ale plně 64 bit.
Ten firmware ARC je co zac? Kde sa to v tej dobe pouzivalo?
Tak jako dnes je UEFI, tak tehdy Microsoft měl ARC (na ne-x86 platformách).
ARC firmware se tehdy používal na všech alternativních platformách, které dokázaly spustit Windows NT (než se v případě Itania přešlo na EFI). Mám doma s ARC firmware pracovní stanice s PowerPC i DEC Alpha, ale dokonce i jednu, která sice má procesor x86 a rozběhá NT 4.0 / Win2000, ale není to PC (SGI Visual Workstation 320).
Škoda že to nejde na novější macy, mám ve sklepě funkční PowerMac G5 , tam by ty NT lítaly jak splašené :-)
Mám iBook G4, a tam mi běží Windows 98 a 2000 oficiálně - v Microsoft VirtualPC.
Pro psaní komentářů se, prosím, přihlaste nebo registrujte.