Ještě krátce k systému Windows Vista, který se kritice Silvera a MacDonalda vyhnout nemohl. Silver připomněl známý fakt, že uživatelé stále více zvažují Windows Vista přeskočit a nasadit až systém Windows 7, od něhož očekávají větší modularitu a menší nároky, zejména na místo na disku. Nyní trošku pomineme fakt, že už takovéto povídačky samy o sobě nedělají Windows Vista dobré jméno, ale podívejme se schválně na ankety, které na svém blogu vystavil Adrian Kingsley-Hughes ze ZDNetu. Ty vycházejí z oficiální informace od Microsoftu, že systém Windows 7 přijde v roce 2010.

Mohlo by se zdát, že 81 % dotázaných (v té době ze 4 227), kteří na Windows Vista nepřejdou a počkají si na Windows 7, je docela hodně. Faktem však je, že výsledky rozhodně budou zkresleny zaměřením blogu pana Kingsley-Hughese, který sám také Windows Vista moc nemusí. Proto jsou zajímavější spíše ostatní výsledky, které již reprezentují tu skupinku lidí, co hodlá Windows Vista skutečně vynechat.

Vraťme se ale k pánům z Gartneru a jejich analýze Windows. Silver na základě skutečnosti, že většina licencí na Windows pochází z OEM kanálů, doporučuje na Windows Vista přejít až v době, kdy to bude nezbytné, tedy postupně, jak budou PC s Windows XP odcházet.

S příchodem virtualizace, o niž se stále více hovoří, přichází na řadu otázka, zda bude vůbec ještě systém Windows jako takový potřeba. Myšlenka se ubírá směrem k situaci, kdy se nebude virtualizovat celý systém, ale samotné aplikace. V ten moment přestává být operační systém Windows takový, jaký jej známe dnes, prakticky zbytným. Z operačního systému se stane hypervisor, který bude bdít nad virtualizovanými aplikacemi a pomineme-li fakt, že Microsoft má už RC0 verzi svého Hyper-V k dispozici pro Windows Server 2008, nejblíže k nahrazení OS má v tuto chvíli asi firma VMWare, která se zabývá virtualizací už hodně dlouho.

S virtualizovaným prostředím aplikací také souvisí zvýšení bezpečnosti. MacDonald uvádí jako příklad obyčejný Notepad (aplikace Poznámkový blok), který má úplně zbytečně přístup do registrů, na síťové disky a podobně. Notepad je v první řadě textový editor a jen a pouze jím by měl být. Systém by měl být tím, kdo se postará o procházení úložištěm a o manipulaci se soubory. Ano, vyžadovalo by to značné zásahy do jádra OS. MacDonald také zmiňuje, že podobným směrem se ubírá systém v notebooku XO (projekt OLPC).

Velký důraz by měl být také kladen na migraci aplikací při přechodu na nový systém. Možná si vzpomenete na doby DOSu, kdy stačilo nainstalovanou aplikaci překopírovat na nový počítač a jelo se okamžitě dál. Dnes se aplikace do Windows instalují, jejich přenos na nový systém je obtížný, je-li vůbec proveditelný a navíc mají Windows tendenci časem „hnít“, což spolu s obtížnou nebo nemožnou přenositelností aplikací na nový systém vytváří nepříjemnou situaci, kdy je často jediná možnost občerstvení Windows jejich reinstalace, ovšem i se všemi aplikacemi, které nezřídka prostě nepřenesete, ale musíte je nainstalovat znovu. A to bere čas.

Hodně odvážně pak zní Silverův náčrt kolem změny licencování. Typický obchodní model Microsoftu jsou, jak již bylo zmíněno, OEM licence. Jeden systém Windows se tak váže na jeden počítač a licence je nepřenositelná. Ano, lze zakoupit licenci dražší, která přenositelnost umožňuje, ale licenci na ten či onen software si v současné době nemůžete nosit s sebou jako flash disk. Přitom je docela běžné, že jeden uživatel dělá na více počítačích. Za současného stavu musí mít pro aplikaci, na které dělá na různých místech, tolik licencí, na kolika místech ji potřebuje. „Něco tak jednoduše představitelného, jako je potřeba přenést si licenci na Office s sebou kamkoli potřebuji, dnes v podání licenční politiky Microsoftu prostě neexistuje,“ říká Silver. Podle něj by se licence neměla vázat na dané zařízení, ale na uživatele. Svým způsobem má pravdu, není to „to zařízení“, kdo si licenci kupuje, ale „uživatel“.

Systém Windows zkrátka potřebuje předělat, a to hodně. Problémem je, že s tím už by se muselo začít prakticky od píky. Neustálé zvětšování objemu nových verzí Windows prakticky znemožňuje udělat rychle novou verzi se smysluplnými změnami. Podobně byl vytvořen i systém Windows Vista, na kterém se vývojáři nejprve dlouho dřeli a znepokojeni skutečností, že se vývoj nikam nepohnul, to smetli se stolu, vzali stabilní verzi Windows Serveru 2003 a postavili na něm Windows Vista. Uživatelé by rádi menší OS s menšími hardwarovými a potažmo i energetickými nároky. Přebubřelost Windows Vista začne mít dříve nebo později problém s konkurencí v podobě webových aplikací, kterým stačí de-facto „tenký klient“ – prohlížeč, maximálně s nějakým drobným doplňkem. Podobnost s virtualizovanými aplikacemi pak není zas až tak moc náhodná, princip je stejný, operační systém by měl být „podhoubím“ pod aplikacemi, nikoli „celá houba“. I samotné Windowsové prostředí (Win API) by mohlo být jednou z aplikací běžící ve virtuálním prostředím, v němž by byly provozovány stávající aplikace kvůli zpětné kompatibilitě (o něco podobného se snaží už hezký pátek Wine v linuxu).

Z povídání obou pánů pak vzešel jasný signál: „Windows, jaké je nyní známe, je potřeba nahradit.“