Nejsem si jistý, zda-li na rozeznání rozdílu mezi 10 a 12 bity je opravdu nutné mít jas 10000 Cd. Profesionální grafické monitory (foto či DTP) jedou v kalibrovaném režimu mezi 80–110 Cd (maximálně) a na 10 bitech. A věřte tomu, že těch 10 bitů je zatraceně dobře poznat! Jsem přesvědčen, že rozdíl 10 versus 12 bitů je uživatel schopen rozeznat především a jedině na jemných přechodech, nikoliv na samotném rozsahu barev. Ten je dán poněkud přehnaným požadavkem REC2020. No a to bych chtěl fakt vidět na současných možnostech zobrazovacích panelů pro konzumní (byť vyšší třídy) elektroniku! Zejména při úvaze kolik stojí panely pro zobrazení alespoň 97 % prostoru AdobeRGB, přičemž REC2020 je asi tak ještě o 25 % větší! To už vidím, jak u nějakého DolbyVisionReady televizoru za ¾mega bude pak hodně malinkými písmenky (zda-li vůbec) v manuálu napsáno „pokrývá až 72 % REC2020*“ a pak pod * ještě menším písmem „jen za předpokladu, že jas televizoru bude nastaven v demo módu na 120 %. Pokud nastavíte jas na více jak 100 %, porušíte tímto záruční podmínky bod 3, odstavec g…“ :))
No a 10000Cd — to už je mimo realitu. A proč? No, kupte si takový 100W reflektor. Dejte si ho na stůl, rozsviťte a koukejte se do toho a pochopíte…
Takže jestli soudruzi v Dolby demonstrují své standardy tak, že oslní pozorovatele palbou 10000 Cd s nadšeným zvoláním „tak co, už si užíváte těch 12 bitů?!“, tak pozorovatel určitě přitaká, zcela oslepen a vrážeje při svém odchodu do stěn místnosti… :-)))
Tak si říkám, jestli to opět není jen o kšeftu s výnosným prodejem nálepek „DOLBY VISION READY“…