Za 10 let podpořila Čína rozvoj polovodičové výroby 3,6× více než USA
Center for Strategic & International Studies publikovala studii, která obsahuje mimo jiné data zpracované ve spolupráci se společností Boston Consulting Group. Mezi nimi se objevil graf, který ukazuje, jaké prostředky během deseti let různé země i mocnosti věnovaly na investice do polovodičového průmyslu.
Statistika podpory polovodičového průmyslu v letech 2014-2023 (CSIS)
Ukazuje se, že Čína nalila do polovodičů více než Jižní Korea, Evropská unie a Spojené státy dohromady. Výdaje Číny jsou 3,64× vyšší ve srovnání se Spojenými státy, 3,02× vyšší oproti Evropské unii a 2,58× vyšší ve srovnání s Jižní Koreou (čísla pro Severní Koreu studie nenabízí). Čísla snad ani další komentář nepotřebují - v podstatě jde o důsledek americké politiky spočívající (od roku 2014) ve snaze odstřihnout Čínu od moderních technologií. To mělo za důsledek pouze navyšování čínské vládní podpory IT segmentu, který začal v mnoha ohledech růst podstatně strměji než ve zbytku světa.
V kontextu americko-čínského kontrastu si zaslouží pozornost ještě dva body. Tím prvním je skutečnost, že statistická data se týkají let 2014-2023, takže nezahrnují plný dopad CHIPS Act (2024-2025). Na druhou stranu CHIPS Act byl svým způsobem vykostěn a výplata přislíbených částek byla dodatečně podmíněna požadavky, které ne každý výrobce přijal.
Jako druhá věc však stojí za pozornost, že ač Trumpova administrativa omezila a upravila financování CHIPS Act, dosáhla svými cly a hrozbou daňové zátěže výraznějšího efektu, než jaký se předpokládal v kontextu prostých subvencí. TSMC krom již dokončených provozů plánuje na půdě USA postavit ještě 6 továren na výrobu waferů, 2 továrny vybavené pro pokročilé metody pouzdření a 1 zařízení pro vývoj a výzkum. Četní američtí zákazníci začali při nákupu pamětí preferovat domácí Micron a kupříkladu Apple hovoří o využití 18A procesu Intelu. Alespoň prozatím tedy tato metoda podpory domácího polovodičového průmyslu - bez navyšování dotací - funguje. Otázkou je, jak dlouho vydrží, pokud dojde na změnu politických poměrů a případné zrušení zavedených či hrozících cel či daní.




















