Skupina navrhovatelů, kteří v roce 2011 podali u federálního okrskového soudu v newyorském Manhattanu žalobu proti čínskému vyhledávači Baidu, rozhodně nemířila nízko. Jejich tvrzení v žalobě spočívala v tom, že vyhledávač Baidu na popud čínské vlády a na základě čínských předpisů cenzuroval jejich tvorbu, která obsahovala jak texty v digitální podobě, tak i video, a znemožňoval tak veřejnosti přístup k obsahu, který v jiných vyhledávačích, namátkou Googlu, Bingu, Yahoo, i nativním vyhledávači na YouTube, přístupný byl.

Příslušnost soudu k rozhodnutí k této otázce navrhovatelé dovozovali z toho, že obsah byl přes Baidu cenzurován i tehdy, pokud k vyhledávači uživatelé přistupovali z území New Yorku. Za toto omezení viditelnosti své tvorby požadovali náhradu ve výši 16 milionů dolarů, odůvodněných prý ušlými příjmy.

Protože navrhovatelé dospěli ke správnému závěru, že cenzura, ke které Baidu přistupuje, probíhá na základě platných čínských předpisů, zahrnuli do seznamu žalovaných porušovatelů americké ústavy i celý čínský stát. A právě zde jejich plán zamířil možná až příliš vysoko.

Pro srovnání, žalovat čínský stát u lokálního soudu v Manhattanu je na podobné úrovni, jako podat žalobu proti Súdánu a jeho vládě u okresního soudu v Kroměříži. Čínská strana také odpovídajícím způsobem zareagovala.

Protože je Čína od roku 1991 jednou ze stran Haagské úmluvy o doručování, využila čínská strana možností, které jí tato smlouva dává. Haagská úmluva slouží k tomu, aby při doručování soudních písemností v soukromoprávních věcech, kdy je třeba doručit dokument do cizího státu, nebylo třeba volit běžnou diplomatickou cestu přes Ministerstva zahraničí obou zemí. Místo toho může soudní úředník přímo kontaktovat speciální orgán, který je v každém smluvním státě zřízen, tzv. centrální úřad, a doručení požadovat od něj.

Článek 13 úmluvy ovšem stanoví, že centrální úřad každé země může doručení dokumentu odmítnout tehdy, pokud by doručením ohrožoval suverenitu nebo bezpečnost této země. Právě tohoto ustanovení se čínský úřad dovolal, když odmítl písemnost doručit, protože podle něj narušovala suverenitu čínského státu. Čína již dříve v souvislosti s případem argumentovala, že řečená cenzura probíhá v souladu s jejími předpisy, které Čína jako suverénní stát přijala, a že neexistuje příslušnost jakéhokoliv soudu v USA k tomu, aby tyto předpisy jakkoliv posuzoval.

Soudce Furman žalobu tento týden odmítl z formálních důvodů. Jinými slovy, soud se vůbec nezabýval meritem věci, tedy tím, zda Baidu a potažmo Čína americkou ústavu porušují, ale shledal formální nedostatky pro to, aby řízení ve věci vůbec mohlo být zahájeno.

Tímto formálním důvodem bylo, jak jinak, to, že žaloba nebyla žalované straně platně doručena. Soudce přitom žalobu odmítl podmíněně, žalobcům totiž dal lhůtu 30 dnů na to, aby našli legální způsob, jak žalobu Baidu doručit. Kromě toho je vyzval, aby předložili nové důvody, proč by Čína jako odpůrce neměla být z případu úplně vypuštěna.

Doručení Baidu budou ovšem navrhovatelé mít velmi složité. Haagská úmluva totiž sice výslovně přímé doručení adresátovi například poštou nezakazuje, na jeho platnosti se ale jednotlivé země neshodnou. Zatímco některé státy interpretují úmluvu tak, že přímé doručení uznávají, jiné požadují, aby doručování mezinárodních dokumentů probíhalo pouze přes centrální úřady. Jednou ze zemí, které požadují doručování příchozích dokumentů přes centrální úřady, je pochopitelně i Čína.

Případ nese označení Zhang et al v. Baidu.com et al, U.S. District Court, Southern District of New York, No. 11-03388.