Záznam na nehty má své nesporné výhody. Data na nich uložená vám nikdo hned tak nezcizí, stejně tak takové médium máte stále při ruce (a to doslova), takže jej nemusíte složitě hledat. Prakticky se nedá „zašantročit“. Naopak jako zřetelná nevýhoda se jeví relativně krátká trvanlivost dat (ačkoli když to srovnáte s CD/DVD médii od některých specifických výrobců, možná je nehty ještě trumfnou). Data na nehtech uložená (přesněji „v nehtech“) jsou tak určena opravdu jen pro krátkodobé použití. To však nebyl primární účel výzkumu. Základem bylo nahrát data na nehty a opět je přečíst.

Záznam dat do nehtu byl prováděn podobně jako na CD/DVD médium do barviva. Jedna značka (bit) o průměru 3,1 µm je laserem vypálena za kvadriliontinu sekundy (10^-15). Rozteč takto vypálených bitů je 5 µm v jedné vrstvě, záznamové vrstvy jsou od sebe vzdálené 20 µm. Hustota záznamu takto dělá 2 Gbity/cm³.

Na obrázku vidíte právě záznam ve třech vrstvách. První (a) je ve vzdálenosti 40 µm, druhá (b) 60 µm a třetí (c) 80 µm od povrchu. Bílá značka představuje 10 µm.

Další otázkou bylo čtení. Zjistilo se, že proteiny v nehtu obsažené reagují na laser tak, že následně fluoreskují jinak než zbytek materiálu. Ozáření modrým paprskem pak dávalo nejlepší kontrastní rozdíly mezi vypálenou a nevypálenou částí.

Na obrázku vidíte vzorek vrstvy (a) z předchozí ukázky, která je takto přečtena. Ve výsledku lze říci, že na část nehtu o rozměrech 5 × 5 × 0,1 mm lze zaznamenat 5 Mbitů. Trvanlivost takto nahraných dat je časově omezena na teoretickou délku 172 dní, neboť celý nehet odroste zhruba během 6 měsíců. Vzorek přečtených dat na obrázku představuje právě 172 dní starý záznam.

Vzato kolem a kolem, můžete na nehet jednoho prstu dostat v průměru něco kolem jedné diskety. Pokud si však budete nehty stříhat nebo okusovat, data se vám pochopitelně budou postupně ztrácet ;-). Osobně nepředpokládám, že by se záznam dat na nehty nějak uplatnil v praxi. Trvanlivost takového záznamu je opravdu hodně omezená na to, aby se našlo nějaké smysluplné využití.