Upgrade dorazil za téměř 7 týdnů od podání žádosti na poštu a pokud nepočítám poštovné za její odeslání (a „marketingovou“ přirážku, která byla započtena v ceně notebooku při jeho nákupu), pak to nestálo skutečně nic navíc. V souvislosti s vyřízením žádosti nebyly účtovány žádné manipulační poplatky, jen to trvalo celkem dost dlouho, než upgrade přišel (asi byl velký zájem). Obálka navíc zjevně nepřišla z ČR, psalo se na ní, že má být v případě nedoručitelnosti vrácena kamsi do Budapešti.

Uvnitř se nacházel příkaz k doručení (úsměvná je zejména položka „Win 7 CD Rom“, i když by jistě bylo sympatické, kdyby se systém Windows nadále vešel na jedno cédéčko)…

…a pochopitelně samotná pošetka s instalačními médii.

 

Tam jsou totiž skutečně média dvě…

…a jeden návod na upgrade v různých jazycích, nikoli však v češtině.

Návodu jsem se samozřejmě nedržel, vložil jsem instalační DVD s Windows 7 do mechaniky, nastartoval instalaci rovnou nabootováním z něj, přemlaskl vše, co mi na disku stálo v cestě (vyjma recovery oddílu, ten jsem pro sichr raději ponechal) a výsledkem je čistá instalace Windows 7 Home Premium (na disku je naštěstí česká verze, i když se to nikde na přiložených materiálech nezmiňovalo), která je svižná jako … no, prostě jako čistá instalace Windows 7 Home Premium bez zbytečného výrobcem počítače přibaleného balastu. Nerad bych pobuřoval, ale instalace i se stažením a nainstalováním dvou chybějících ovladačů (pro kousek čipsetu Intel a Intel grafiku) zabrala čas velice podobný (ne-li ještě kratší) času, který spolkla doba od prvního spuštění notebooku po jeho první slušnější použití hned po vybalení, kdy tam ještě byl napůl předinstalovaný systém Windows Vista následovaný automatickou instalací kopice balastu od výrobce. Asi nemusím říkat, že systém byl subjektivně „líný jako prase“. To pochopitelně nemusela být (a pravděpodobně ani nebyla) vina Windows Vista, ale především té tuny balastu kolem, která se v seznamu „přidat/odebrat“ na jednu obrazovku rozhodně nevešla.