Zorki 1 experiment: sovětská verze Leica II (1932) po 50 letech na půdě
Kapitoly článků
Zorkij 1, neboli Зоркий 1 by jedním z takových přístrojů. Mnou konkrétně testovaný kus je varianta Zorkij 1-E, pozdější typ, který již podporuje připojení drátěné spouště. Ale srdcem je to stále Leica II, objektiv je pak de facto 100% kopie Zeiss Tessar 50mm f/3.5, tak jak si jej Sověti přivezli z Německa po 2. světové válce.
Jinými slovy - a tenhle komentář není z mé hlavy, jen se mi strašně líbí - díky tomu, že Sověti „ukradli“ co mohli, jsme i my ve východním bloku měli možnost používat výborně navrženou německou foto techniku Leica (případně Contax jehož kopíí modelu II je třeba Kiev III) a Carl Zeiss.
Přístroj je poměrně specifický, vyžaduje například velkou úpravu zaváděcí části filmu před založením. Pro jeho založení je pak nutné demontovat spodní část těla, nikoli vyklopit dvířka - téhle konstrukce se mimochodem Leica držela hodně dlouhou dobu, dostal ji třeba i první digitální model M8.
- Více v manuálu: PDF (anglicky)
Dálkoměr Zorkij 1-E disponuje mechanickou plátěnou závěrkou s časy 1/500 až 1/25 + B. Clona se nastavuje na přední části objektivu. U výchozího Industaru-22 je to v rozsahu f/3.5 až f/16. Ostření objektivu je manuální v rozmezí 1 m až nekonečno.
Objektiv má výsuvnou konstrukci a ostřící dráhu ~180° s tím, že dva spodní šikmé úhly, kam tak nějak přirozené zapadají prsty při pohybu ostřícím prstencem s tělem u oka zajišťují zaostření na zhruba 3 m, resp. 1,3 m, kdy při přiclonění na f/16 je zaostřeno na ~1,7 m až nekonečno, resp. 1 až 2 m.
Přenos vzdálenosti/ostření pro dálkoměr je realizován mechanicky kovovým členem v „bajonetu“. Film se po zastřižení zhruba 9cm části uchytí v navíjecí cívce, obě cívky vloží dovnitř do těla a po řekněme dvou procvaknutích je možné začít fotit (když to uděláte za tmy či k filmu budete přilepovat nějakou starší zaváděcí část, je možné nafotit i o pár snímků více). Posuv filmu i zpětné převíjení je realizováno knoflíkem, nikoli páčkou.
Jinak jelikož jde o konstrkuci z 30. let 20. století, zapomeňte na jakoukoli elektroniku včetně expozimetru. Sunny16 a zónový systém Ansela Adamse jsou ideálními společníky.
Celé to měří ~13,5 × 6,8 × 5 cm (objektiv zasunutý), váží ~530 gramů a dodáváno bylo v kvalitním koženém pouzdře.