Tuner přístroje je analogový, pokrývá rozsah VHF-UHF (49.75 MHz až 863.25 MHz), čili kanály 1 až 57. Identifikace kanálů se nepoužívá, přístroj indikuje pouze přijímaný kmitočet. Tuner umí všechny evropské televizní normy, tedy PAL I, PAL DK (to jsme my), PAL BG, SECAM L a SECAM L. Zřejmě by neuměl normu, kterou se u nás vysílalo za totáče (SECAM DK), ale to nám už nemusí vadit.

U zvukového dílu tuneru je všude uváděno, že neumí NICAM stereo. Tak tady se trochu rozpovídám, protože jsem na webu viděl mnoho nejasností o tomto problému.

Analogové pozemní televizní vysílání umožňuje přenášet nejen jeden monofonní zvuk, ale i zvuk stereofonní a duální (dvě nezávislé zvukové stopy, nejčastěji původní znění a dabing). Pro další text budu pod pojmem stereofonní zahrnovat i duální, protože tyto systémy zvuku umožňují vždy oba tyto způsoby přenosu. Aby toto bylo možné přijímat, musí být tuner vybaven možností stereofonního příjmu.

V Evropě se používají v zásadě dva způsoby televizního stereofonního vysílání: Starší, v Německu vzniklý analogový systém A2 (používaný modifikovaně i u nás) a novější digitální NICAM (Near Instantaneous Companded Audio Multiplex).

NICAM je přídavné digitální kódování zvuku u analogového televizního vysílání (analogově je vysílán obraz i mono zvuk, NICAM je tam navíc). Je to datový kanál o rychlosti 704 kbit/sec. Zvuk je digitalizován dvoukanálově na 14 bit/32 kHz a digitálně kompandován na 10 bitů (při vyšších úrovních signálu se zanedbávají 1,2,3 nebo 4 nejnižší bity (pro 1 ms bloky)). Nepoužívá se datová komprese. Rozsah je tedy do 15 kHz. Tento kanál je namodulován na mezinosné 5,85 MHz pro systém B/G a 6,552 MHz pro systém I). Tento digitální kanál může obsahovat dva zvukové kanály (stereo nebo duo), nebo jeden zvukový kanál + jeden datový kanál 352 Kbit/s anebo čistě datový kanál 704 kbit/s. Kvůli kompatibilitě se vysílá monofonní zvuk pořád analogově na 5,5 MHz pro B/G a 6 MHz pro I systém.

Takto kódovaný signál se u nás ale nepoužívá a proto nepřítomnost NICAM dekodéru ještě nevypovídá o schopnosti tohoto přístroje přenášet naše stereofonní televizní vysílání. U nás se používá starší analogový systém A2, kterým v 70. letech minulého století začalo vysílat Německo. Protože Německo používá systém PAL B/G, kdežto my používáme systém PAL D/K, jsou mezi zvukovými systémy rozdíly (ale pouze v hodnotách mezinosných frekvencí).

Monofonní příjem zvuku je zajištěn mezinosnou zvuku 5,5 MHz. Stereofonní systém přidává druhou, pomocnou mezinosnou frekvenci 5,74 MHz, která je vysílána s o 7 dB nižším výkonem. Na hlavní frekvenci zvuku je při stereofonním vysílání přenášen součet (L + P), při duálním vysílání hlavní zvuk. Na pomocné frekvenci je při stereofonním vysílání vysílán signál pravého kanálu (2P) a při duálním vysílání signál druhého zvuku (většinou jiného jazykového doprovodu). Současně je amplitudovou modulací pomocné nosné zajištěna identifikace, zda je to vysílání stereo (117,5 Hz) nebo duo (235,5 Hz), čili zda se mají kanály zpracovat v maticovém stereo dekodéru (pro stereofonní příjem), nebo jen beze změny projít (pro duální příjem). Tato indikace je navíc prováděna i digitálně v období snímkového zatemňovacího pulsu.

Výše popsané hodnoty mezinosných zvuku platí pro systém B/G. U nás se používá systém D/K, a ten má odstup zvukové nosné od obrazové 6,5 MHz pro hlavní zvuk a 6,24 MHz pro pomocný zvuk.

Televizory, umožňující příjem stereofonního zvuku, musí dát uživateli možnost navolit si, zda chtějí poslouchat stereo nebo mono (hlavně z důvodů rušení při slabším signálu je druhá nosná, která je o 7 dB slabší, více rušena a jejím vyloučením mohu získat čistší, ale jen monofonní zvuk), nebo zda poslouchat první nebo druhý zvuk (zde je často možnost volit do sluchátek jinak, než do reproduktorů). U stereofonních videorekordérů volba těchto možností pro záznam není. Do podélné stopy je nahráván hlavní zvuk (při stereu L+P), do stereofonních stop je při stereu automaticky nahráváno stereo a při duálním vysílání obsahuje levý kanál hlavní zvuk a pravý vedlejší zvuk. Přístroj pak musí umožňovat výběr, zda chci slyšet obě stopy, nebo jen levý či jen pravý kanál. Ale zaznamenává se vždy vše.

Když jsem se seznámil se způsobem, jakým PVR820 zaznamenává televizní pořady, došlo mi, že je to čistá analogie videa. Protože na dálkovém ovladači je tlačítko pro volbu zvukového kanálu (L/P/Stereo), mohl by tento přístroj bez problémů při záznamu pracovat jako stereofonní video, zaznamenávat oba zvuky a kódovat je shodně jako DVB-T (V DVB-T je zatím zvuk vysílán dvoukanálově v MP2. Při monofonním vysílání obsahují oba kanály shodný zvuk, při stereu stereofonní zvuk a při duálním vysílání obsahuje každý kanál jeden jazyk).

Dlouho před recenzí jsem hledal na Internetu odpověď na otázku, zda tuner tohoto přístroje je stereofonní, ale nedostal jsem se k jednoznačné odpovědi. Na oficiálních stránkách jsem se dozvěděl, že tuner by mohl být stereo, ale že nemá integrován dekodér NICAM, a proto ve Francii, kam je tento výrobek primárně určen, a kde se používá systém NICAM, není schopen stereofonního příjmu. Dále psali, že tuner nebude NICAM stereo, přestože ho plánovali, protože měli příliš mnoho problémů se zvukem při testech. Na českých stránkách je uvedeno, že tuner není NICAM stereo, což je pro nás celkem neužitečná informace. O schopnosti příjmu sterea v námi používaném systému A2 ani zmínka.

Jenže tuner přístroje PVR820 je skutečně pouze monofonní a neumí ani z našeho televizního vysílání podle normy A2 stereofonní či duální zvuk dostat. Veliká škoda, a veliké mínus, i proto, že z AV vstupů stereofonně či duálně nahrává, takže by úprava byla skutečně pranepatrná a vůbec by se nedotkla ovládání. Přístroj by automaticky zaznamenal mono, stereo i duální vysílání.

Ladění kanálů

Specifikou přístroje je to, že informace o naladěných TV kanálech se ukládají na HDD. Pokud tedy vyměním HDD, najednou nemám naladěno a musím celou proceduru zopakovat. Sice jsem na disku našel soubor CH_NAME.AKI, ale jeho překopírování nestačilo. Přitom ladění vysílačů, pokud neznáme přesně jejich kmitočty, není záležitost na chvilku. Zvolíme automatické ladění (Auto Scan). To trvá cca tři minuty a proběhne to celou škálu od kanálu 1 až do kanálu 57.

Tuner najde i velmi zarušené a slabé vysílače a občas nenajde vysílače kvalitní. Po nalezení vysílačů (zde hlásí, že jich nalezl 14) se přepnu do Live Video a zjistím, co je na které předvolbě a přitom si ty pozice, které chci, pojmenuji. Potom musím zneplatnit ostatní předvolby (listuji v nich a značuji je křížkem).

Následně mohu seřadit platné předvolby podle přání.

Značky DTS u našich čtyř stanic jsou bohužel jen drobná chyba. Nebojte se, DTS ještě nevysílají.

Tento postup musím udělat pro každý HDD, který v přístroji používám. Proto je dobré si zapsat kmitočty přijímaných kanálů (zjistí se tlačítkem RESUME) a na každém novém HDD zadat kanály pomocí tlačítka GOTO ručně. To je pak daleko rychlejší.

Když jsem začal s automatickým laděním, nenašel mi tuner nic. Postupoval jsem totiž podle návodu, kde je toto ladění popsáno, ale až následně je tam upozornění, že si nejprve musím zvolit normu, kterou chci přijímat: (tam bylo z nějakého důvodu PAL I). Když jsem zadal PAL DK, bylo pak vše v pohodě.

Určitou nevýhodou je to, že volím normu pro všechny kanály. Nemohu například mít na jedné předvolbě program v jiné normě než na jiné. Tady ve vnitrozemí to nevadí, ale pokud někdo přijímá programy z více států, má smůlu. Anebo si pro každý stát založí jiný disk.

Předvolby lze pojmenovat. Při sledování TV mohu zjistit kmitočet signálu stiskem tlačítka Resume, číslo předvolby a jméno zjistím tlačítkem OSD.

Přístroj neumožňuje přijímat teletext a nastavovat si z něj například čas. Neumí zpracovávat VPS a ani jej není možné nastavovat na časové nahrávání pomocí ShowView.