Dell U2415 - barvy, jas 20%, kontrast 45%

Z výběru okamžitě vypadly 4K nesmysly, protože mělo jít o monitor na hraní a my nechtěli hnedle k novému monitoru kupovat taky grafiku v podobné cenové relaci. Kritériem bylo to, čemu u nás říkáme celkem srozumitelně „FullHD+“ (jinde to nazývají WUGXA, což je termín možná přesnější, ale s blbě zapamatovatelným významem, navíc já si vyloženě libuji v tom, že „FullHD+“ si tak trochu dělá legraci ze všech těch (?)HD nestandardů apod. - zkrátka je to FullHD s několika pixely navíc ve vertikálním rozměru, prostě a stručně 1920×1200).

Dell U2415 - stupně šedé, jas 20%, kontrast 45%

Do čistého FullHD se nám jít nechtělo, protože nárůst vertikálního rozlišení o pouhých ~5,5 % se nám zdálo málo, zatímco o 17 % už to vypadá lépe ;-). Větší monitor (rozměry) by zase byl problematický z důvodu umístění a menší už by měl zase moc malé pixely. Zkrátka bylo rozhodnuto o základních parametrech: 24 palců, 1920 bodů na šířku a 1200 na výšku. A taky o tom, že to musí mít hezký obraz.

Dell U2415 - vypnutý (úsporný režim)

Lesklé displeje bytostně nesnášíme, takže zde bylo také jasno, a když už byla řeč o hezkém obrazu, tak s ohledem na fyzickou šířku a typickou pozorovací vzdálenost (à la „kancelář“) muselo jít o displej se slušnými pozorovacími úhly, aby barevné podání ve středu vypadalo stejně jako ve čtvrtek - pardon - u okrajů. Volba padla na něco typu IPS.

Dell U2415 - z úhlu - vypnuto

Ještě jedna věc byla kruciální: neblikající podsvícení. Přes to prostě nejel vlak. Ať to klidně dělají LEDky, ale ať neblikají. No, a pak už šlo jen o to pročíst pár webů a ještě víc diskuzí - a bylo rozhodnuto, že první na zkoušku půjde právě tento Dell, a to v nejnovější revizi, protože na ty předchozí byla zaznamenána nějaká kritika.

Dell U2415 - bílá, jas 20%, kontrast 45%

Musím říct, že přechod z Neovo F-419 na Dell U2415 byl pro oči šokující, a to z několika hledisek. Ne rozměrem, ne rozlišením, ale kvalitou obrazu. Kdy jsme poprvé viděl Della, první, co nám na mysli vytanulo, byla „mlha“. Jev, který těžko vyfotíte, to si musí člověk zažít. Jakkoli měly oba monitory matný povrch, Dell jako by měl ten povrch „matnější“, nebo snad jemnější, zkrátka pohled na obraz byl takový trošku zamlžený. Ne rozmazaný, obraz byl pěkně ostrý, ale takový jakoby zamlžený. Překvapivě to ale nebylo na škodu, byl to jen nezvyk. A člověk je mrcha konzervativní, takže to nejdřív působilo rušivě, ale pak jsme uznali, že je to na oči příjemnější. A že to výrazně kompenzuje oproti starému Neovu značně homogennější podsvícení (jakkoli to tak na fotografii výše moc nevypadá).

Dell U2415 - černá, vlevo jas 20%, vpravo 100%, kontrast 45%

Možná by vás zajímal náš názor na ty tenké okraje. Dopředu jsme samozřejmě věděli, že těch pár milimetrů jsou jen marketingové krasožvásty, a protože nebylo a není v plánu těch monitorů na sebe lepit víc, okraje byly to poslední, co jsme řešili. Praxe však ukázala, že i ten necelý centimetr je docela příjemná věc. Čistě subjektivně: monitor působí takovým lehce moderním dojmem, nikoli dojmem obrazu v rámu (na druhou stranu na tenké OLED placky s okraji tloušťky špagety to nemá, ty působí vyloženě jako Sci-Fi, stačilo mi jeden takový vidět v obchodě a wow-efekt se u mě dostavil prakticky okamžitě). Nicméně tenké okraje nebyly to, kvůli čemu byl vybrán právě tento monitor. Bereme to jako takové malé bezvýznamné plus.

Dell U2415 z úhlu - černá, vlevo jas 20%, vpravo 100%, kontrast 45%

Plán byl samozřejmě klasický: monitor vyzkoušet a když si drahá polovička nezvykne, vrátit (ve 14denní lhůtě). To se nakonec nekonalo. I drahá polovička jako bývalý grafik velmi náročná na kvalitu obrazu uznala, že „to jde“ a monitor u nás zůstal. Trošku remcala ohledně dotykového ovládání („to zas někdo dostal zadání udělat něco free, cool a in“), ale jelikož šla nastavit akustická odezva (nahrazující hmatovou „cvakací“) a s ohledem na to, že monitor se obvykle jednou (dvakrát, třikrát) nastaví a pak už se na to nehrabe, se to dalo skousnout.

Velmi sympatickým bonusem je absence nutnosti přelepovat power LED indikaci neprůhlednou přelepkou, protože se to dá v menu zcela vypnout. Indikace pohotovostního režimu se sice dá „vypnout“ jen tak, že se vypne monitor, ale pomalu pulzující bílé světýlko je snesitelné, nerušivé a hlavně to není dementní modrá osvětlující celou ulici. Zaplaťpámbu, že toho návrháře, který by řekl „dáme tam hezkou modrou“, cestou do práce ten den nejspíš potkala nějaká ošklivá nehoda (podle mě by si to zasloužil každý takový).

Na monitoru jsme samozřejmě udělali pár jednoduchých testů. Zkontrolovali jsme pixely - do jednoho fungují spolehlivě všechny. Prohlédli jsme si pár testovacích obrazců, nějaké ty fotky, chvilku jsme zkoumali vzhled bílé při různých intenzitách podsvícení a tak. Co jsme nedělali, jsou testy prodlev a odezvy, na to nám stačilo si přečíst pár solidně zpracovaných zahraničních recenzí. Zkoušeli jsme sice honit pár specifických objektů po obrazovce, ale uznali jsme, že je to OK.

V neposlední řadě byla OK i cena (bez desetikoruny 8 tisíc) a jistou roli hrálo i renomé značky (nevím, jak vy, ale na mně lépe působí Dell než třeba BenQ, byť je ve finále všechno Čína a klidně se může stát, že BenQ toho Della přežije). Zkrátka to dopadlo tak, že se u nás Dell U2415 na nějaký čas zabydlel. Minimálně na dva roky, ale já doufám, že bude sloužit dobře aspoň deset let. A bude nám oběma úplně jedno, že v té době bude in třeba 16K.