Než se do toho pustím, musím se nejprve omluvit Olympusu za chaos, který jsem v tom vyrobil v dosavadních popisech tohoto systému. Bohužel e-mail od českého zastoupení do mé schránky dorazil 9. března po 18. hodině, kdy už jsem byl na cestě pryč, na téměř dva měsíce (jak jste, pokud nás čtete pravidelně, jistě postřehli). Takže se tímto Olympusu omlouvám jak za mystifikaci, tak za to, že to trvalo 2 měsíce a uvádím vše na pravou míru.

Systém navyšování rozlišení posuvem snímače se chová trochu jinak, konkrétněji v případě bezzrcadlovky OM-D E-M5 II tak, že svým 16Mpix snímačem dělá 8 dílčích expozic, z nichž neskládá 64MPix „bayerovský“ (tak činí v RAWu), ale 40Mpix snímek s plnou barevnou informací (z 64 downsamplovaný pro zvýšení ostrosti). Nejprve se sejmou čtyři expozice s posuvem přesně o 1 pixel, čímž se získá plná barevná informace pro jednotlivé obrazové body (tedy přesněji: 2× zelená a 1× červená + 1×modrá složka). Takto to dělá i čerstvý Pentax K-3 II.

... pro animaci klikněte ...

Olympus ale na rozdíl od něj provádí sejmutí ještě dalších čtyř dílčích expozic s drobným posuvem pozice snímaných pixelů (o 1/2 pixelu), čímž částečně navyšuje rozlišení. To Pentax podle dosavadních informací nedělá, nechává si pouze 24Mpix rozlišení APS-C snímače. Další 4 expozice u Olympusu zajišťují ono již známé zvýšení rozlišení výsledné fotky z 16Mpix na 40/64Mpix, kombinací „FullRGB“ 16Mpix dat a půlpixelového posuvu s následným sejmutím „bayerovských“ dat. Rozlišením pak výsledná fotka přibližně odpovídá vyšším megapixelům (jsou k dispozici srovnání se 36Mpix Nikony apod.), barevným rozlišením pochopitelně ne, ale opět v intencích toho, že veškerá do megapixelů odpovídající konkurence používá bayerovský snímač, to není horší vlastnost, pouze to konstatuji.

Kladem toho režimu u bezzrcadlovky Olympus OM-D E-M5 II je zcela nepochybně vyšší reálné rozlišení, nebo řekněme reálně detailnější fotografie. Záporem to, že sejmutí osmi expozic chvíli trvá a tak předměty se pohybující jsou ve scéně „jakoby prokládané“. Stejně jako u Pentaxu či Hasselbladu má tento režim z principu svého fungování omezené užití, ale tam, kde se hodí, je to výtečný zlepšovák.

Už když se tento systém poprvé objevil u „MultiShot“ modelů od Hasselbladu, říkal jsem si, že tohle by byla vhodná inovace i pro přístroje, které jsou svojí cenou dosažitelné i pro amatéry. Olympus OM-D E-M5 II stojí od 37 tisíc Kč včetně setového objektivu 14-42mm (dražší kity nabízí lepší objektivy), Pentax chce za svoji zrcadlovku K-3 II zhruba 27 tisíc Kč (k tomu připočtěme částku za objektiv/y), což je výrazně méně než více než 1 milión Kč za Hasselblad H5D-200c MS (všechna čest jeho kvalitám a dosahovanému rozlišení).

Dle dostupných informací připravuje Olympus přechod na vyšší rozlišení, hovoří se o 20 megapixelech. Čistě trojčlenkově odhadnuto by mohl případný budoucí model pořizovat snímky o rozlišení 50 Mpix, tedy papírově srovnatelné se současnými 44×33mm CMOS středoformáty. Jaká bude realita, se ukáže, ale kromě toho by byl zajímavé podívat se do hlav inženýrů Canonu a Nikonu, kteří využití posuvu snímače pro zvýšení rozlišení či FullRGB snímání nemohou nabídnout, jelikož stabilizaci realizují v objektivech.