Ano, bohužel, je tomu tak. Jakmile se naskytne alespoň trochu bezpečná cesta k pravidelnému výdělku, výrobce toho takřka vždy využije. V tomto případě se budeme bavit zejména o společnosti APC (American Power Conversion, vlastněná Schneider Electric), ačkoli věřím, že u jiných výrobců UPS to nebude o tolik lepší, a co se týče např. výrobců monitorů či televizorů, tak škoda slov.

V našem případě jakožto aktivní člen klubu Silicon Hill (občanské sdružení zejména studentů při Kolejích Strahov/ČVUT) a správce dvou hlavních serveroven – CS (centrální serverovna se všemi core prvky, kde se obsluhuje stabilně cca 3500 lidí) a Server Housing (hosting pro větším způsobem zasloužilé členy) mám na starost funkčnost obou místností, zařízení a strojů. Do tohoto spadá i UPS z takového nižšího enterprise segmentu, Symmetra LX 16 kVA. Se základní cenou kolem dvanácti tisíc amerických dolarů za 8kVA verzi to opravdu není nic do domácnosti, to máme navíc rozšířené na plných 16 kVA, což jsou další nějaké čtyři tisíce dolarů jen za spodní bednu. Kolik to tehdy stálo nás, nechci ani hádat, přišel jsem dávno poté, co jsme tuto UPS v klubu měli a používali, vycházím ze současných cen v obchodech typu Amazon. Má to ovšem klasickou dvouletou záruku, protože, co byste taky jako chtěli, socka, za půl mega?

Za tuto cenu se alespoň jedná o plně hot-swap zařízení s pěti napájecími moduly v redundanci N+1 (plné osazení) a v plném rozšíření s třinácti bateriovými moduly (vždy 9 Ah/120 V, deset článků v sérii). Jelikož dlouhodobě se snažíme v rámci možností (ale beze spěchu, nakonec elektřinu nemusíme hradit) jít s efektivitou nahoru, momentálně běžíme na ďábelských 66 % kapacity (8 kVA) a jsme v redundanci N+2. Na to mimochodem má toto monstrum běžet něco přes hodinu, ale to sedí tak v případě, že postupně při výpadku vypínáme stroje, v reálu to je tak 30–40 minut naplno. K bateriovým modulům se také dostaneme, teď ale to nejzajímavější.

V UPS jsou dva inteligenční moduly, tzn. komponenty, které řídí veškeré toky výkonu (ze sítě a akumulátorů, mezi fázemi, úprava na standardní hodnoty napětí a frekvence atd.), monitorování, komunikaci s přídavnou ethernetovou kartou (zde naštěstí za tu cenu již v základu montovanou), čidly teploty apod. Fungují v režimu master a redundantní slave, který se v případě výpadku hlavního modulu okamžité přepíná do jeho pozice. Jelikož tedy něco pořádného dělá vždy jen jeden (ale druhý je stále pod napětím!), někdo v APC nejspíše dostal spásný nápad, jak majitele takového stroje pravidelně podojit o víc, než jen o baterie. Protože, koukají, mají tam dva, takže se jim nic nemůže stát když se jeden tak nějak potento, žejo? Je to sice morálně velmi pokleslý způsob výdělku, ale nakonec, jelikož se jedná o celkem kritický prvek v každé valnější serverovně, tak to všichni „bez keců“ zaplatí.

Nedávno dostal náš redundantní inteligenční modul bebí, což se projevovalo tím, že několikrát denně až několikrát za hodinu byl zahlášen jako dobrý a do minuty opět jako vadný. Začalo tak pro mne opět kolečko mazání poplašných e-mailů, hlášení nadřízeným manažerům, že budeme muset pustit žilou, hledání náhradního za co nejméně atd. Jsem člověk, u kterého se spojuje několik (doufám dobrých) vlastností: předně podobné chování velkých společnosti stále více nesnáším a mám téměř radost je o jejich morálně pokleslý bakšiš připravit mnohdy i s úsilím lehce převyšujícím hodnotu nové věci; dále, rád se něčemu přiučím, tudíž se rád do věcí zkusím montovat, protože nakonec, když už to nejede, horší to být nemůže ;-); a v neposlední řadě, (alespoň zatím) mě to baví.

Současně s tím jsem začal řešit možnosti repase akumulátorových modulů, bylo tak nasnadě se poptat dodavatele, či inteligenční moduly opravuje, nebo alespoň neví o někom, kdo ano. Odpověď byla negativní, dostalo se mi však doporučení, že to snad budou tranzistory nebo kondenzátory, to je nejčastější závada. To mohu potvrdit, to jsou obecně nejčastější závady vůbec. Jelikož i v Abaxu (oficiální servis APC) se mi dostalo ujištění, že oni tyto moduly také řeší výměnou, tak jsem si dodal odvahy – celou dobu mi totiž v hlavě blikala oranžová kontrolka s nadpisem to by si snad u tak drahé a core věci nedovolili – až jsem nakonec modul otevřel (stačil jediný šroubek) a… tam to bylo. Čtyři nafouknuté kondenzátory. Během šesti cest k sobě a zpět do CS tak došlo k opravě nejen jednoho umírajícího modulu, ale současně modulu, který se kolem UPS povaloval se štítkem VADNÝ již od doby, kdy jsem převzal správcování (nějaký rok a půl). Preventivně jsem je vyměnil i ve funkčním hlavním modulu. Celkový účet tak je materiál za necelé tři stokoruny, za to máme dva funkční a jeden záložní inteligenční modul. V hodnotě téměř padesáti tisíc.

Inteligenční modul uvnitř

Zajímavé je všimnout si, že zatímco na jiných – snad více namáhaných částech napájení v modulu – byly kvalitní japonské kondenzátory (Nippon Chemi-Con a Panasonic tuším), na výstupní části byly čtyři čínské šmejdy. Navíc s přihlédnutím k tomu, že za víc jak padesátku let provozu elektrolytických kondenzátorů v přístrojích ve větším množství víme poměrně přesně, jaké procesy v nich za jakých okolností probíhají, a návrhářům v APC jsou tyto okolnosti známé, mohou bez problémů zvolit takové šmejdy, které vydrží nějakou minimální, ale na druhé straně také maximální dobu. V tomto případě asi 3-4 roky. Což je přesně to, co výrobci zajistí pravidelné příjmy.

Detail s pohledem na naše čtyři kousky

Přitom náklady na osazení kvalitnějších komponent jsou obvykle v haléřích na kus (ač lidé rádi uvádějí, že toho vyrobíte milion a máte hned rozdíl desítky tisíc na nákladech). Při takové běžné objednávce na milion kondenzátorů tak upřímně věřím, že dotyčné čtyři kusy, které jsem měnil, v reálu přijdou ještě i na méně jak desetikorunu celkem, nemluvě o tom, že dát tam čtyři kvalitní místo šmejdů to prodraží tak o ty desetníky. Pro srovnání, moje největší objednávka zatím byla na jeden tisíc kusů, ovšem už i v obchodě, jako je např. Digi-Key, je vidět, jak drasticky klesají ceny za kus se zvyšujícím se objednaném množství. V tomto konkrétním případě došlo (jak to s oblibou dělám) k dvojnásobnému předimenzování kapacity, tudíž necelá stokoruna za opravu je celkem vzato zcela běžná hodnota na množství kondenzátorů, které přeze mne projdou. Každopádně je téměř jisté, že minimálně dva moduly nám vydrží až do konce celkové životnosti UPS (a ten třetí nejspíše zajde na jinou závadu, když už).

Výsledkem každopádně je, že výrobce ušetří nějaká promile výrobní ceny, a ještě s rozumnou jistotou ví, že zákazník přijde znovu. Na jednom zahraničním elektrotechnickém fóru pro to osazenstvo vymyslelo zajímavý termín, který jsem si dovolil převzít - zárukové inženýrství. Četl jsem o případu, kdy např. výrobce osadil kondenzátory, o kterých se po dekádě naprosto jistě vědělo, že to jsou šmejdy největší (větší než to, co se osazuje dnes), neboť nevydržely ani zlomek toho, co měly ve specifikaci (která už tak byla oproti kvalitním jaksi podezřele nesrovnatelná). Ještě větší bomba byla, že použili přesně ty kusy, které jim dekádu ležely na skladě (běžná doba garance parametrů při uskladnění je 1000 hodin až rok). To prosím byla plasma za asi dva tisíce amerických dolarů. Certifikovaná oprava - 400 dolarů za výměnu desky (a tam se vsaďte, že v mezičase přepájeli opět ty samé šmejdy a vrazili ji někomu jinému na další rok a půl provozu). Tak se dnes podniká. Přiznám se celkem bez skrupulí, že se mi z toho občas, lidově řečeno, zvedá kufr.